Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Malé dějiny katolické církve

100%
5 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Malé dějiny katolické církve
Autor:
Originální název: Kleine Geschichte der katholischen Kirche
Poprvé vydáno celosvětově: 2010

Nejnovější vydání:
Barrister & Principal - 2010
ISBN: 978-80-87029-92-3
Počet stránek: 152
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 3x v knihovně
k přečtení 2x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Barrister & Principal (2010) 978-80-87029-92-3 152

Dějiny katolické církve, jež v této knize čtenáři předkládá světoznámý teolog Hans Küng, se od jiných zpracování podstatně liší. Küng jakožto autor, který při obhajobě svých názorů prošel mnohými zkouškami, poutavě a navýsost kompetentně popisuje dramatickou a bohatou historii římskokatolické církve. Pouť dějinami nejsilnější a nejvlivnější reprezentantky křesťanství zahrnuje chronologicky seřazené zásadní okamžiky i rozcestí papežství, křižovatky v období reformace i inkvizice a stranou nezůstávají ani další významné historické milníky, jakými byly čarodějnické procesy či křižácké výpravy. Teolog-badatel Küng pátrá po východiscích pro různá schizmata kdysi univerzální církve, neopomíjí mocenské nároky papežů a biskupů a zabývá se problémem církevní ústavy. Výsledkem je kritická a diferencovaná Küngova "inventura" toho, co lze dnes rozumět pod pojmy katolicismus a katolické.
Küngovy dějiny poukazují na velký potenciál katolicismu: na jeho úspěchy na poli kultury a globální charitativní a duchovní přínos. Autor tímto cenným historicko-kritickým zhodnocením dvaceti století katolické církve dospívá k realistickým perspektivám, jež se této instituci otevírají na počátku třetího tisíciletí a které se neobejdou bez její nutné reformy v duchu evangelia.

Hans Kűng, narozen v roce 1928 ve švýcarském Sursee, je emeritním profesorem ekumenické teologie na Univerzitě Tűbingen a prezidentem Nadace Světový ethos (Založil/a: Nemo)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 4. 2016, 20:14
Od původního jednoduchého společenství prostých Izraelců, kteří navazují na odkaz Ježíše Krista, po vysoce strukturalizovanou církev s postupně narůstajícím politickým vlivem a ekonomickou mocí, od šíření Ježíšových myšlenek v židokřesťanském prostředí přes určující a jednoznačně daný vliv Pavlův s jeho cestami po sborech vzniklých z pohanů, s postupnou helenizací „evangelijního“ poselství až po obranu před gnosí a dále, prostě neuvěřitelně dlouhý a pestrý vývojový proces, kde v každém momentě mohlo dojít (a došlo) k mýlkám v chápání a naplňování poselství tesařova syna. A Bůh celou dobu mlčí (zde neřešíme, jestli Bůh je či ne, zde předpokládáme jeho existenci). Nikde žádný nový prorok jako ve Starém zákoně, žádný jasný „hlas shora“, jen lidské přemýšlení, směrování a formulování konečné „pravdy“. Jak může Bůh nezasáhnout? Copak on sám neviděl, kam vše spělo? Pro mě osobně (toto není sdělení autora knihy) je hrozné to, že jestliže v Božím jméně dochází k jakémukoliv rozhodování s negativním dopadem a Bůh nezasáhne a „nekoriguje“, je to jakoby mlčky souhlasil. To chce nechat křesťany, aby si vylámali zuby sami na sobě? Bůh je neskutečná láska? Myje si snad nad námi ruce jako Pilát nad Ježíšem se slovy: to je vaše věc? Lidé se modlí, hledají odpovědi (a chtějí hledat správné odpovědi?), tápou a neví kudy kam, tudíž chybují. Je to opravdu jen vina lidí? Přesto všechno cítím, že opravdová víra v Boha a touha ho poznat tu je (třeba jen u prostých věřících, kteří se neúčastní „vládní politiky“), táhne se jako tenká nit celou historií a možná právě díky takovýmto knihám se dočkáme „staronového“ poznání Boha, ale dost možná i úplně jinak chápané transcendence, než nám dosud bylo předkládáno. Velkou škodou je, že právě v té spoustě omylů, lží a polopravd, falzifikací a touze po „vlastnění pravdy“ zaniká to dobré, čeho církve dosáhly (protože negativní dopad zde uváděné „matky“ katolické římské církve v pohledu na Boha / Ježíše se často automaticky odráží v pohledu i na ostatní věřící jiných „dceřiných“ denominací. Na druhou stranu třeba ani reformovaní nebyli vždy zase těmi „hodnými“, např. Kalvín). Ale lidé nejsou hloupí, kdo chce, dokáže hledat toho „obyčejného“ Ježíše z počátku všeho. A aby věřili, nepotřebují mít „čistou“ historii, protože vědí, že umazat se a poučovat je tak snadné (to platí pro každého z nás). Co se týče autora, který často ve svých knihách na dané nešvary poukazuje, ten může dostat nálepku potížisty a zakomplexovaného člověka, jenž si jen řeší své negativní zkušenosti s katolickou církví. Že to je jen „duševní exhibicionismus“, jehož cílem je poplácat ho po zádech se slovy „ty jsi to vyhmátl, ty jsi jim to nandal“. Nevím, možná, ale alespoň rozvíří stojaté vody „zatuchlého“ institucionalismu a na ostatních kompetentních je, aby to vyvrátili a „očistili se“. A řešení Küng též nabízí. Ale zajímá to vůbec někoho? Povinnost přečíst pro každého, kdo se nebojí „vidět“ a zapochybovat.