Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zrání

80%
4 14
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zrání Originální název: Summertime

Nejnovější vydání:
Metafora - 2010
ISBN: 978-80-7359-216-5
Počet stránek: 246
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Metafora (2010) 978-80-7359-216-5 246

Tento román uzavírá Coetzeeho třídílnou fiktivní autobiografii, a navazuje tak na knihy Chlapectví a Mládí. Svorníkem příběhu je mladý Angličan Vincent, který připravuje knihu o již zemřelém autorovi Johnu Maxwellu Coetzeem a schází se kvůli ní s pěticí lidí, jejichž životy se nějakým způsobem protnuly s životem tohoto spisovatele a z nichž každý z nich ho vidí jinýma očima. Pandán k těmto vzpomínkám tvoří Coetzeeho poznámky k chystané autobiografii, kterou ovšem nikdy nenapsal. Zrání je silná próza, již Coetzee prokládá drsným sebezničujícím humorem; a také něžná, jímavá knížka o podobách lásky a o vztahu zralého muže k otci. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Izzy
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 2. 2011, 10:20
Zrání navazuje na Clapectví a Mládí. Já jsem tyto knihy nečetla. Nečetla jsem vlastně žádné jiné dílo od Coetzeeho, ale po přečtení Zrání o tom dost uvažuji. Chlapectví a Mládí nám může třeba pomoct pochopit lépe postavu Coetzeeho, může nám i trošku vyjasnit vztah mezi Coetzeem a jeho otcem, který je v knize určitě také důležitý. Nebo nám díky tomu bude jasnější, proč ostatní viděli Coetzeeho jako podivína, o čemž se ve Zrání dočteme.
Tato kniha mě nezaujala tolik vyprávěnými příběhy jako spíše zvláštním zpracováním. Jedná se vlastně o autobiografii, ale v knize je Coetzee už po smrti a jeho životopis chce sepsat Vincent. Mají mu k tomu pomoci Coetzeeho datované a nedatované zápisky a rozhovory s pěticí lidí, kteří se někdy s Coetzeem setkali a byli pro něj určitým způsobem důležití. Jsou to: Coetzeeho milenka Julie, sestřenice Margot, nenaplněná láska a matka jeho žačky Adriana, přítel Martin a kolegyně z univerzity a milenka Sofie. Kolik pravdivých informací se ale Vincent dozví? Julie Vincenta varuje, že mu bude vykládat svůj příběh, v němž Coetzee sehrál určitou roli, ale to je něco zcela jiného než Coetzeeho příběh a její role v něm. Julie také používá dialogy...opravdu se tak kdysi ale odehrály, nebo jsou pouze nynějším výmyslem Julie? Rozhovor s Margot sepíše Vincent do souvislého vyprávění, které jí dává číst. Ta s tím ale není úplně spokojená, nyní jí to vyznívá jinak...že by si Vincent něco domýšlel? A mohla Adrianin příběh, ikdyž třeba jen lehce a nezáměrně, pozměnit přítomná překladatelka? Martin pak zpochybňuje hodnotu svěděctví milenky. Říká:"Nebude to jen snůška babských drbů?" Vincent si myslí, že deníkům Coetzeeho nejde příliš věřit, že Coetzee byl přece spisovatel, ale Sofie mu oponuje s názorem, že v každém z nás je trošku spisovatel a že rozhovory jsou také hodně stylizované.
Je zajímavé přemýšlet nakolik je tento žiotopis pravdivý a nakolik ne. Líbí se mi ale, že se Coetzee snaží dívat se na sebe i z jiných pohledů. Náš život není přece jen náš vlastní příběh. Vstupujeme i do životů jiných lidí a stáváme se tak součástí dalších příběhů a pomáháme je tvořit a ony tak zase dotvářejí naši osobnost.
Morloth
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 7. 2010, 21:17
Poslední z trilogie je pro mne knihou rozporuplnou. Na jednu stranu je zajímavé, že oproti poměrně klasické naraci dílů předchozích je díl třetí rozbit a uchopen poměrně originálně, na druhou stranu jsem byl trochu zaskočen, a leckdy i mírně otráven, autorovou introvertní exhibicí. Jak jinak nazvat fakt, že referuji svůj život detailně a přesto velmi odtažitě, sám sebe mučím, sám sobě se vysmívám a sem tam se směji i čtenáři? Navíc, jako by mi chyběla ona "pravdivost" obsažená v předchozích knihách. Snad jsem do Coetzeeho myšlenek ještě nedorostl, snad jsem se příliš odtáhl díky oné uzavřené otevřenosti, každopádně třetí díl, i přes řadu pozitiv (např. možnost skládat si svůj vlastní příběh života hlavního hrdiny), je pro mne nejslabší.
mitulka
80% 80% 80% 80% 80%
  17. 2. 2013, 15:44
Jak již anotace napověděla, jedná se o závěrečnou knihu třídílné série. Ačkoliv jsem nečetla předchozí díly, jsem si jistá, že si je přečtu.

Kniha vypráví příběh třicetiletého spisovatele Johna Coetzeeho z pohledu pětice lidí, kteří prošli jeho životem a zanechali v něm určitou stopu.

Vincent, mladý spisovatel, který chce napsat Coetzeeho životopis, se s ním nikdy nesetkal, ale má jeho zápisky, které původně měly být základem ke Coetzeeově autobiografii. Coetzee ji však nikdy nenapsal.

Tyto zápisky Vincent poslal Julii (jeho milence), Margot (jeho sestřenici), Adrianě (matce, jejíž dceru učil), Martinovi (kolegovi) a Sophii (také jeho kolegyni a milence v jednom).

Každý z této pětice má na Johna svoje vzpomínky, ale nejsou to moc dobré vzpomínky a John z nich nevychází v moc dobrém světle. Je popisován jako nudný, nepříliš atraktivní muž, který nikdy neotevře své srdce. Přesto je v něm hodně talentu a dojímavé lásky ke svému otci, se kterým žije.

I přesto, že ho někteří dost silně odsoudili, získal si moje sympatie.

Ke konci knihy mě děj přestal bavit, zvlášť ten poslední rozhovor. Je plný politiky a vysvětlování, proč byla situace taková a jaký měl Coetzee k politice vztah.

Knihu nemůžete číst jen tak, musíte o ní přemýšlet od začátku do konce. Není to jenom příběh o Johnovi a jeho světě, ale je zde také popsána těžká historie Jihoafrické republiky v sedmdesátých letech dvacátého století a vztah barevných a bělochů v jedné zemi, který nebyl zrovna jednoduchý.
Countee
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 4. 2010, 21:45
Coetzeeho román reflektuje existenciální témata života lidí, otázky poznatelnosti, vztahů racionality, stáří, tělesnosti a dalších. Kličovým tématem je jistě vztah s jeho otcem.
Fascinuje mě, jak experimentuje s formou románu, nenásilně nutí čtenáře zamýšlet se nad mnoha problémy, kniha je velmi čtivá. Nastiňuje sám sebe jako negativní osobu, s plnou řádkou chyb, je citově chladný.
- v kapitole, kde vede dialog Vincent s brazilskou tanečnicí Adrianou, to zavání mystifikací, protože Coetzee tam odkazuje na knihu, která vůbec neexistuje
- Vincent si své vyprávění částečně vymýšlí, upravil přepsané nahrávky tak, aby byly poutavější, což vede k zamyšlení, co vše je smyšlené a co naopak skutečností
Za vyzdvihnutí stojí určitě konec, který Coetzee věnoval svému otci. Kniha má otevřený závěr.