Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Bastardi

100%
5 5
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Bastardi Originální název: Bastardi

Nejnovější vydání:
Nakladatelství Lidové noviny - 2006
ISBN: 80-710-6851-9
Počet stránek: 250
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nakladatelství Lidové noviny (2006) 80-710-6851-9 250

Román o terorismu a o duši Ruska od známého novináře a reportéra. Jeho děj se odvíjí v realitě i v syrových končinách představivosti, v současnosti i v dávných vzpomínkách. Autor si do něj půjčil postavu, která prochází věky, tak jako my procházíme ulicemi. Díky ní se mu drsná vlákna znepokojivých příběhů nesplétají v provaz, z něhož se váže oprátka, ale v záchranné lano. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 2. 2014, 17:21
"To je zvláštní," řekl hrabě smutně. Měl v sobě takový ten staletý smutek, jako mají umírající duby nebo opuštěné hrady nebo matky na Baltermancových fotkách.
"Neznám žádnou literaturu na světě, která by byla tak rozpolcená. A předpovídající. Dostojevskij strašil běsy. Lermontov černým rokem, naplněným smrtí a krví. Puškin předpovídal ruskou vzpouru, nesmyslnou a nelítostnou. Nikdo však nepředpověděl osud samotné literatury . Nikdo neodhadl, že ruská literatura roztříští sama sebe. Jakou měl ve dvacátých letech pravdu Jevgenij Zamjatin: Bojím se, aby před literaturou Ruska nestála jen jediná budoucnost: vlastní minulost."
*
*
*
Jako polda jsem viděl všelijaká svinstva. Vždycky se však dalo, dřív nebo později, dohlédnout na dno kteréhokoliv grázla. Za války to tak není, její zlo a temnota jsou tak bezedné, že přemýšlivého člověka z toho musí obcházet mdloby z beznaděje. My s hrabětem jsem na tom byli ještě dobře. My byli jenom pozorovatelé a čas od času jsme si z války odskočili, ale Čečenci, kteří už v válce žili desátý rok, byli kolem masakrů a zatýkání a ponižování a bídy každodenně. Zlo si je muselo nutně stahovat k sobě dolů. Nemůže člověk zůstat dobrým, když ho pohlcuje bezedná propast zla; snad jen v jediném případě – když sám sebe obětuje, sám sebe vykoupí z utrpení svou vlastní sebevraždou.
------------------------
Jaromír Štětina patří k mým nejoblíbenějším českým autorům a umí psát tak, až se mi z toho tají dech - jako zrovna v téhle knize. Postava hraběte skutečně prochází věky a provádí čtenáře ruskou duší a ruskými dějinami. Minulost se prolíná se současností a čtenáři jsou jakoby mimochodem podsouvány informace, o nichž možná doposud nic netušil.
Občas jsem měla chuť dělat si poznámky; nakonec jsem usoudila, že jednodušší bude si knihu sehnat a mít ji doma.