Geraldova hra

Podle anotace jsem si myslela, že to bude sm porno, které se zvrhne v hororáč. Když se hned na začátku knihy ocitla Jessie připoutaná k posteli, myslela jsem si, že tohle se prostě nedá rozjet bez nudy na 288 stranách. A ono jo. Žádný hluchý místo. Celou dobu jsem byla napnutá jak struna. Chvílema jsem měla pocit, že jsem tam přivázaná s ní. Pan King dokázal rozjet takovej psychologickej mazec, že jsem to úplně fyzicky cítila. Když popisoval události, které se staly při zatmění, tak jsem úplně cítila tu tvrdou věc na zadku. A promítnutá halucinace z Dolores Clainbornový byla už jenom třešničkou na dortu.

Asi po 160 stranách, kdy jsem četl jenom utrpení ženy, připoutané v poutech na posteli, trpicími schizofrenými představami (myslím to, jak promlouvá s Ruth a Ženuškou), jsem se chystal praštit s knihou o nejbližší zeď. Pak se najednou ale objeví nějaká postava v koutě, a kniha dostane nový rozměr. Tak dobře. Neříkám, že to bylo to nejlepší dílo od Kinga (četl jsem zatím jenom cca 10knih), ale na rozsah románu to rozhodně nebylo. Děj se zbytečně táhne a rozpíná do nesmyslné časové linie (připominalo mi to dílo de Balzaca). Skoro 2/3 knihy se budete brodit dětstvím(neustále se opakující traumatický zážitek je obsažen v každé kapitole), dehydratací a snahou se vymanit z pout. Ne - tohle nebylo na román. Tohle měla být povídka, pane Kingu!

Když jsem jí četla poprvé, tak jsem knihu nedočetla a vrátila jsem jí v polovině. Jenže mě pak celou dobu hryzalo svědomí a nemohla jsem se dočkat, jak to skončí. Sice z počátku vypadá hodně stereotypně, ale věřte, že jí stejně dočtete, protože to prostě nedá.

Když jsem jí četla poprvé, tak jsem knihu nedočetla a vrátila jsem jí v polovině. Jenže mě pak celou dobu hryzalo svědomí a nemohla jsem se dočkat, jak to skončí. Sice z počátku vypadá hodně stereotypně, ale věřte, že jí stejně dočtete, protože to prostě nedá.

Nějak mě to nebavilo.. ani jsem ji nedočetl. A hned na to jsem přečetl první díl Temné věže, což mě bavilo dost více. Snad se ktomu ještě někdy vrátím. :)

Trochu viac napätia by nezaškodilo, hlavne čo sa týka tej tajomnej postavy v kúte. Aj ten bastard pes by mohol čosi viacej zožrať, keď už bol taký hladný.

Knizka se mi dost libila a zabavila me na nekolik cest vlakem do Brna :-) Jen jsem cekal a mozna i doufal ze se ta 'tajemna' postava projevi trosku vic (morbidneji) v hlavni dejove zapletce :-)

Mám ráda Kinga, ale tahle mě nebavila...souhlasím s Neniou, baví mě jeho rozsáhlejší díla s více postavami. I když Misery se jsem zhltla, Geraldova hra mě nebavila vůbec.

Mistr strachu se vydal úplně jiným směrem, než jsme zvyklí. Zůstal věrný svým oblíbeným tématům, jakými jsou náboženství, mezilidské vztahy či problémy v rodině. Tentokrát je ale zabalil do zvrhlejšího vydání. Příběh se na začátku tváří nevinně, ale svižným způsobem vás vhodí do ringu ihned po několika stránkách, kdy přichází první zvrat.

Jessie je atraktivní žena středních let s temnou minulostí, o níž nikdo nemá ponětí. Žena, od narození pronásledována osudem, je šťastně vdaná za úspěšného právníka, ale jak to tak bývá, po několika letech společného soužití přichází stereotyp, a to jak v běžném životě, tak v sexuálním. Pro okořenění svého intimního vztahu postupně pár sklouzává do čím dál zvrhlejších praktik. I dospělí mají své hry. Když je Jessie ze zábavy připoutána za ruce k posteli, netuší, co ji místo radovánek čeká za děs. V jednom hrůzném okamžiku Gerald umírá a Jessie zůstává sama z dosahu klíčků a jakékoliv pomoci. Během několika dní prožije tu nejhorší noční můru svého života, při které pozná, co to znamená bruslit na tenkém ledě.

Fandové tzv. skoků do minulosti neboli flashbacků si přijdou na své. Základní dějová linie je časově rozdělená do dvou rovin. Do součastnosti, ve které Jessie prožívá muka, a minulosti, v níž poznává stinnou stránku rodiny. V samém jádru se skrývá křehký příběh o nefunkční rodině a tajných potřebách. Někomu nemusí být po chuti míchání žánrů, ale zde vše dokonale zapadá a v závěru dostáváte specialitu i přes místy roztahaný děj.

Stephen King mi udělal obrovskou radost! Geraldova hra je podivnou oslavou ženství. Může to znít poněkud bizarně, ale svým způsobem je to tak. Samotná hlavní hrdinka je typická emancipovaná žena, která přes veškerý strach suverénně nakopává nepřejícímu osudu zadek. Román není vhodným čtivem k jídlu. Děj je prošpikován spoustou brutality a psychicky náročných scén, při kterých vás zamrazí. Samotný závěr jsou jedna z nejkrvavějších jatek v historii psaného thrilleru, a ruku na srdce, kdo by měl odvahu přejít práh bolesti pro záchranu svého života. (Má recenze pro sarden.cz)

Tady asi záleží na vkusu, mě osobně se líbila natolik že jsem ji četla dvakrát. Je to dost strašidelné a i když je tam málo postav, je to dost šílené a prostě hororové, a asi i dost na přemýšlení.

ach jo...další postel, další one man (woman) show, další niterné pochody, minimum postav a snaha navodit atmosféru, která nefunguje...Stephene piš raději kolosální díla s miliony příběhů, postav, lokací a akce...další Misery už bych nezvládl.

Jestli jsem se do té doby, než jsem přečetla tuhle knížku, bála stínů, protože se mi zdálo, že v nich někoho vidím, dneska, když se náhodou uprostřed noci probudím, už radši ani neotvírám oči....

Tak to je jedna z knížek od Kinga, kterou jsem do konce přečetla až napodruhé, poprvé jsem se ji snažila číst, když mi bylo 16, nečetla jsem ji. Ale v 19 jsem ji už hravě přečetla. Ale musím říct, že to spíše průměrná kniha.

Brutálně , ale velmi dobře napsaná kniha o tom kam až mohou zajít sexuální hrátky , když se nepovede to co se povést má.Tuto knihu buď po půlce odložíte protože se vám udělá špatně od žaludku , nebo ji naopak přečtete jedním dechem.

Asi nemám štěstí na Kingovy knížky a vybírám si ty, které se mi až nelíbí. Uznávám, že některé pasáže byly skvělé, ale většinou mi Geraldova hra připadala dost nechutná. Rozhodně to není čtení k jídlu, hehe.