Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Naděje umírá poslední

97%
5 41
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Naděje umírá poslední Originální název: Nadzieja umiera ostatnia

Nejnovější vydání:
Jota - 2010
ISBN: 9788072177271
Počet stránek: 256
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 14x v oblíbených
v přečtených 60x v přečtených
v knihovně 24x v knihovně
k přečtení 87x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Jota (2010) 9788072177271 256

Kniha vypráví o osudu autorky, která měla v okamžiku propuknutí druhé světové války 10 let a byla žákyní jedné varšavské obecné školy.V září 1939 žila s rodiči a bratry v ul. Nowiniarské. Museli se přestěhovat do ghetta, kde žili až do vypuknutí povstání. Nějakou dobu se skrývala v bunkru na ul. Milé. V květnu 1943 byla převezena do koncentračního tábora Majdanek. Prošla také tábory Osvětim a Ravensbruck. Osvobození se dočkala v táboře Neustadt-Glewe. Většina jejích nejbližších se konce války nedočkala. Autorka píše o svých prožitcích ve vyhlazovacích táborech, popisuje také svůj boj o život ve varšavském ghettu. Její popis je natolik autentický, jako byste poslouchali vyprávění blízké osoby. Ukazuje život prostých lidí, pravou tvář války, zbavenou hrdinsko-vlastenecké masky, téměř s fotografickou přesností zobrazuje nacistické katy a jejich oběti. Na knihu navazuje krátký deník psaný v roce 1986, jenž popisuje dojmy z návštěvy míst, kde autorka strávila dětství a prožila nejhrůznější chvíle v době okupace. (Založil/a: Debbi)

(více)  

Štítky

více  
Halina Birenbaum Halina Birenbaum
*15.09.1929


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Martin Klíma
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 10. 2016, 16:13
Vzpomínejme a už nikdy nezažijme

Tak jsem se rozhodl dát si na chvíli pohov od všech těch detektivek a sáhl jsem po jiném žánru. Konkrétně po knize plné historie, literatury faktu a autobiografie. Nakonec jsem se i zde dočkal jako u detektivek pořádného napětí, ale v trošku jiném směru.

Nedávno jsem měl takový rozhovor o knihách a padla i otázka co čtu a o čem to je. Zrovna jsem četl tuto knihu a tak jsem řekl o čem je. Načež se mi dostalo překvapivé odpovědi. Konkrétně, že autoři této literatury z období války to mají rozhodně lehčí než jiní autoři. Tedy alespoň co se autobiografie týče. S tímto tvrzením jsem se rozhodně rozhodl nesouhlasit. Vždyť to je jakoby dotyčný řekl, že vždy lepší oběd uvaří vyučený kuchař s praxí než mladíček chodící ještě na základní školu. Vše prostě zobecňovat nelze a ani by se nemělo. Předpoklad přece není vše a stejně přeci oni autoři takovýchto autobiografií musí psát záživně, byť prožili leckdy opravdové hrůzy. Nemluvě o mnohdy bolestném vzpomínání na nepěknou minulost, jež mají za sebou. Teď už se však věnujme knize.

Rozsahově je dílo kratšího ražení (255 stran), ale vše vám vynahradí příběh v ní se skrývající. Je to jeden z těch mnoha příběhů co by se měl vyprávět a neměl by být zapomenut, avšak už nikdy by se neměl prožít. Ostatně vše kolem války by se nemělo zapomenout a naopak mnohdy připomínat jako velice smutné memento naší historie, ale v žádném případě by se nic podobného už nemělo opakovat. O tom jaká je v tomhle situace bychom mohli pak vést sáhodlouhé debaty a to není účelem této recenze. Jejím účelem je vám představit napínavý příběh s postavami ve velice širokém spektru chování. Od největších ubožáků, kteří si jen tak pro nic za nic užívali střílení a kopání do lidí, přes příběhy lidí srdceryvně se peroucí s nepřízní osudu a těžkého žití až po lidské hrdiny například pašující jídlo pro druhé. Díky hlavní hrdince jste rychle vtaženi do děje a až do konce se nenudíte. Se samotnou autorkou pak nesmírně sympatizujete a přejete jí brzký šťastný konec jejího utrpení. Velice kvalitně hodnotím i samotný závěr knihy. Líbil se mi návrat spisovatelky do míst, ve kterých prožila nesčetná muka a popis jejich emocí když si znovu procházela ony koncentrační tábory a vyprávěla lidem, co tu zažila.


Tuhle knihu rozhodně doporučuju. Máte ji docela rychle přečtenou a má skvělý, ale dost smutný a napínavý příběh. Doporučuju také pro uvědomění jak moc je cenný lidský život a jak my lidé dokážeme být krutí i empatičtí. Knihu hodnotím 100 %. Snad nás nic takového co paní Birenbaumovou nepotká.
marcellia
100% 100% 100% 100% 100%
  31. 12. 2014, 1:02
Mně se to líbilo moc,poprvé jsem četla svědectví z války očima dívky, a bylo to trochu jiné než od mužského protějšku,ta rivalita mezi ženami a ta bojovnost,mě nepřekvapila. Během čtení přišly i chvíle,kdy jsem měla slzy na krajíčku,je to opravdu působivá kniha.
cheyene
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 11. 2014, 9:46
Navzdory tomu, jak je kniha čtivá, působivá a poutavá, jsem ji četl poměrně dlouho, což je strašná škoda pro výsledný dojem, avšak i tak mohu říct, že Naděje umírá poslední je opravdu vynikající svědectví o holokaustu. Autorka píše své zážitky velmi přirozeně, odstup let, které ji dělí od prožitých hrůz, je někdy zcela vymazán a čtenář tak může mít pocit, jako kdyby onu výpověď podávala ta 14 letá vězenkyně. Nikdo, kdo si neprošel německým řešením židovské otázky, si nedovede představit, jak strašné to muselo být a přestože v nás kniha dokáže vyvolat soucit, pohoršení, úzkost, averzi k tyranům či sympatie k hlavní hrdince a jejím blízkým, je to stále slabý odvar toho, jaká byla realita, kterou nám ani ten nejlepší film, kniha či nejautentičtější sen nedokáže přiblížit. Ve svém závěru je kniha Haliny Birenbaum i poměrně emotivní.
anysek91
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 4. 2016, 21:08
Přečteno jedním doslova jedním dechem. Ačkoliv jsem knih s touto tématikou četla více, nikdy se nepřestanu podivovat nad tím, čeho všeho jsou lidé schopni a jak silná je vůle přežít...těžko uvěřit, že se jedná o opravdové vzpomínky a zážitky člověka...
01Baruska
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 3. 2016, 19:24
Několik knih s touto tématikou mám už za sebou. A stále mě nepřestane udivovat čeho jsou lidi schopni. A také obdivuji vůli přežít a stahu zachovat si alespoň část hrdosti! Naprosto strhující a velice smutné čtení.
Nikk
100% 100% 100% 100% 100%
  6. 1. 2012, 16:41
Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že mě nějaká knížka donutí se tak hluboce zamyslet. Opravdu skvěle napsaná a ukázala mi, jak skutečně fungovala druhá světová válka. Žádná suchá fakta, ale i city. K plusu patří, že mě i tato knížka ponoukla k napsání referátu, který se dostal k nejlepším ve třídě.
knihařka
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 7. 2015, 20:53
Přečteno jedním dechem během jednoho dne. Pokud někoho tato tématika zajímá, určitě doporučuji, ačkoli musím říci, že většina knih o tomto tématu jsou si velmi podobné.
Ivetsk
80% 80% 80% 80% 80%
  14. 8. 2012, 17:43
Strhující příběh malé holky prožívající druhou světovou válku. Člověku občas až zamrazí, když si při čtení vzpomene, že je to příběh napsaný podle skutečné události. Zvlášť se mi líbil závěr knihy, kdy se autorka po několika desítkách letech vydává zpět do koncentračního tábora Osvětim.
4 hvězdičky