Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Kosmos

80%
4 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Kosmos Originální název: Kosmos

Nejnovější vydání:
Argo - 2007
ISBN: 978-80-7203-820-6
Počet stránek: 154
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2007) 978-80-7203-820-6 154

Hrdina románu utíká z domova do zakopanského letoviska, opouští známý svět ukotvený v kosmu souborem soudů a názorů na skutečnost a objevuje svět nový, zaplněný prapodivnými věcmi. Vytvořit z nich nový, logicky uspořádaný systém však může být nad jeho síly. Za tento román z roku 1965 byl Witold Gombrowicz nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Je příkladem autorova mistrovství a snese srovnání třeba s ikonickým Camusovým Cizincem.

zdroj: www.kosmas.cz (Založil/a: Morloth)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

s-reader
60% 60% 60% 60% 60%
  26. 9. 2011, 13:24
Děj, který začíná srozumitelným a logickým vyprávěním, se brzy změní na bezuzdnou hru se slovy a významy. Slova dostávají nové, nečekané a také nesrozumitelné významy, věci se stávají zvláštními symboly. Děj, pokud se to tak dá nazvat, pomalu zrychluje, až se stává zběsilým, posléze kondenzovaným do jednotlivých slov-výkřiků v jedné závěrečné větě:
K obědu byla dnes zadělávaná slepice.

Domnívám se, že ani poslední větu není nutné označit upozorněním na spoiler.
Rinae
  12. 12. 2015, 9:18
Vím o lidech, kteří se ke Gombrowiczovým dílům vrací opakovaně, ale já si při čtení připadám psychicky nemocná - až takový vliv na mne zmatené obrazy mají.

Ukazoval jí čajovou konvici.
Seděla na židličce, u stolu, koupelnovou osušku přes záda jako šálu. On, v kazajce, stál, v ruce čajovou konvici, kterou ukazoval Leně. Ona se na konvici dívala. Něco říkala. On mluvil také.
Čajová konvice.
Byl jsem připraven na všechno. Jen na čajovou konvici ne. Člověk musí pochopit, co je to kapka, kvůli níž přeteče číše. Co je to „příliš“. Existuje něco jako přemíra skutečnosti, nabobtnání skutečnosti, že to už není k vydržení. Po tolika věcech, které bych snad ani nedovedl ani vypočítat, po všech těch jehlách, žábách, vrabcích, klacících, ojích, perech, kožkách, lepenkách et cetera, komín, zátka, čára, okap, ruka, chlebové kuličky atd. atd., hrudky, síťka, drát, postel, kamínky, párátko, uhry, zálivy, ostrovy, jehla a tak dále a dále a dále, do omrzení, až to leze krkem, teď ta čajová konvice, jak čertík z krabičky, ani ryba, ani rak, osamoceně, zdarma, luxusní zmatek, přepych chaosu. Dost. Hrdlo se mi sevřelo. Tu konvici nespolknu. Nesvedu to. Stačí. Zpátky. Domů.