Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Můj život po životě

79%
4 110
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Můj život po životě Originální název: Můj život po životě
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Druhé město - 2013
ISBN: 978-80-7227-340-9
Počet stránek: 152
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 193x v přečtených
v knihovně 47x v knihovně
k přečtení 35x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Druhé město (2013) 978-80-7227-340-9 152

Osmého prosince 2012 praskla Michalu Vieweghovi aorta. V nemocnici ho půl hodiny marně oživovali, a jak říká doktor Skalský, kdyby se rozhodli Michala neoperovat, nebylo by to nic proti standardním medicínským postupům. Jenže to zkusili... A Michal proti všem předpokladům nejen přežil, ale o necelý rok později vydává novou, svou pětadvacátou knihu.
Pokouší se v ní zachytit, jak vypadá život člověka s těžce poškozeným mozkem, člověka, který by měl být šťastný, že zůstal naživu... ale jde mu to jen stěží. Přežil, ale celý jeho dosavadní život se ocitl v troskách, je zcela odkázán na péči nejbližších – a až příliš často ho napadá, jestli by nebylo lepší... Ale je tu psaní, které ho drží při životě. A nyní i kniha, která je přes všechnu bolest, kterou s sebou nese, knihou očistnou. (Založil/a: TeJoUsHeK)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Introvert
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 2. 2014, 18:20
Tuto knížku bych charakterizovala nejspíš slovem ,,reportáž". Michal Viewegh v ní prakticky začíná od začátku, zkouší, jestli se bude moci vrátit ke psaní. Díky zvolenému tématu (v danou chvíli asi jedinému možnému) se kniha stala svědectvím o nemoci až ,,na dřeň". Nejen pro Michala Viewegha, kterému velmi držím palce, ale pro všechny stižené touto či podobnou nemocí je to zkouška odhodlání, trpělivosti a pokory. Totéž, možná ještě ve větší míře, platí i pro jeho okolí.
Eidalon
80% 80% 80% 80% 80%
  23. 3. 2014, 19:27
Bude to někoho zajímat? Bude tuhle litanii někdo číst? Koupí si takovou knihu někdo?

Otázky, které si sám autor klade pár měsíců zpět (srpen 2013) před tím, než dvacátá šestá kniha vyjde a „zaplaví“ knižní trh. Tématem knihy jsou opět životní denní prožitky pana Wievegha, tak jak je známe z jeho deníků (2005, 2011), jen je jaksi všechno jinak . . .

Životní příběh - osud pana Michala Wievegha v podstatě před rokem naplnil zpravodajské servery, do myslí mnoha lidí se v tu chvíli vloudily myšlenky na jeho osobu. Většinou chápající, překvapené, strachující se, se snahou pomoci, smířlivé, ale určitě se našly i takové, které si s úšklebkem „řekly“ konečně bude pokoj od jeho útoků, sarkastických narážek a vůbec víření vody v našem politickém rybníčku.

A nejspíše i řada pomstychtivých závistivců, kteří si po přečtení a znalosti jeho deníků v duchu řekli, patří mu to. Bral od života mnohem víc, než mám já, jaká je tohle spravedlnost. Ale určitě převážná většina byla těch, kteří s panem Wieveghem soucítí a tak v koutku duše žehrají, ještě, že se to nestalo mně.

A lidské neštěstí přitahuje, neštěstí celebrit obzvláště, osud známého českého spisovatele, který se poslední dobou stal kontroverzní osobou, jehož poslední knihy byly 100 % přijímány, ale i mnohdy důrazně odmítány a kritizovány, určitě přiláká řadu nových čtenářů, kteří si rádi počtou o neštěstí jiných. Konečnou odpověď však dají až prodejní čísla, nová kniha v černobílém image ale vévodí všem výlohám.

Samotná náplň knihy je ale výpovědí člověka, který si prochází peklem. Ze dne na den se mu zhroutil svět, jeho život se otočil o 180 stupňů, spíše vyjímečný život naplněný krásnými okamžiky, které byly brány jako samozřejmost, se najednou rozplynul v nenávratno s vizí, že se možná již nikdy nepodaří vrátit se zpět do starých kolejí. Přetrvává zahořklost, deprese, pocit křivdy a smutné vzpomínky na to, jak vše ještě před rokem bylo jiné.

V knize však najdete vůli poprat se se situací a vypsat se ze všech těchto trablů. Životní děj posledních pár měsíců po „přežití své smrti“ píše Michal Wievegh zcela otevřeně, bez jakéhokoli kalkulu s útokem na city čtenářů. Kdo zná jeho knihy, ví, že v řadě z nich byla spousta autobiografie, deníky pak skutečnou výpovědí jeho života.

Jaké srovnání se nabízí, když položíte vedle sebe – Báječný rok (2005,2006), Další báječný rok (2011) a Můj život po životě (2013). Jakoby znal svůj osud dopředu, dal Wievegh v plén svůj úspěšný život, stejně tak jak ten svůj současný.

Kniha se tak může stát „životním příběhem“ řady serverů, které neustále nabádají – myslete na zadní kolečka, s cílem, prodat Vám svůj produkt.

Jaký dát závěr – použiji slova jeho nakladatele – text se zdá poněkud cyklický, monotónní; není vyloučeno, že i trpělivý čtenář zažije pocit zmaru, který zná autor z posledních dlouhých měsíců tak zblízka a osobně . . .

Netroufám si hodnotit tuto knihu, ona to není kniha, je to výpověď přesně v duchu svého názvu a ve svém důsledku . . . je knihou očistnou (Martin Reiner). A nebo jinak – velmi reálné, kdyby to samo nebylo realitou.

Ale i to je život ve svých neskonalých podobách, ať Vám přečtení dá vzpomenout na řadu těch zbytečných a dennodeních rozmíšek, starostí a trablů s kolegy, obchodními partnery či partnery životními, neboť jak praví klasik, pokud nejde o život, jde o hovno . . .
smajlinka
100% 100% 100% 100% 100%
  14. 12. 2014, 16:46
Od této knížky se samozřejmě ani nedá očekávat, že bude nějak přehnaně optimistická. Přesto z ní nejsem v nějaké depresi. Michal Viewegh prostě popisuje to, co může prožít každý z nás a už tím, že přes všechen ten "humus", který prožívá, napsal takovou knížku, si určitě zaslouží uznání
Buřinka
60% 60% 60% 60% 60%
  23. 9. 2016, 12:18
Ať se nikdo nezlobí, ale tato Vieweghova kniha mě vůbec nezaujala a ani neoslovila. Přišla mi spíše jako deník jeho pocitů a pokroků po vážné nemoci. Tím nechci říci, že bych mu snad nepřála plné uzdravení, ale bolesti a trápení vidím kolem sebe dost a dost a nemusím o to ještě číst. A ostatní lidé, kteří přežili stejnou nebo podobnou diagnózu nemají bohužel to štěstí, že by se o jejich trápení dozvěděl i někdo jiný vyjma rodiny.
Paio
100% 100% 100% 100% 100%
  2. 12. 2013, 0:23
Knihu jsem si koupila snad ze zvědavsti, a nelituji. Kdo takovou životni situaci nezažil sám na vlastni kůži, nemůže autora hodnotit či soudit, neni snadné sepsat svoje pocity, myšlenky svého těžkého osobniho přiběhu do knihy. Klobouk dolů autorovi, který našel odvahu, i přesto, že netušil, jaký bude mit kniha úspěch a zda ji lidé nezkritizuji.
Alaglesia
80% 80% 80% 80% 80%
  30. 10. 2014, 16:52
Viewegh patří mezi mé oblíbené autory. Moc mu fandím už jen proto, že napsat tento titul ho muselo stát mnoho úsilí a také odvahy, něco takového vydat. Něco zcela odlišného od jeho předchozích děl, něco realného, smutného a depresivního. Autorovi fandím a přeju mu, aby našel zase životní optimismus.
bukackovah
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 2. 2014, 0:14
Jistě zcela odlišná tvorba od jeho předchozích, přesto raději zůstanu jen u této jediné. Kniha se mi moc líbila, už jen v tom, jak poukazuje na to, že vše bereme na lehkou váhu a on je jasným příkladem toho, že veškeré jistoty, vše co máme, může být jednoho dne prostě pryč. Můžeme vidět, jak i takové běžné věci, jako je nákup v supermarketu mohou člověku dělat potíže.
GODZILA
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 2. 2014, 11:03
jelikož je to můj oblíbený spisovatel, tak jsem knihu přelouskla během pár hodin...a myslím, že se to čte velice dobře....a ke všemu se můžeme aspoň zprostředkovaně seznámit s takovým problémem
upppik
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2013, 12:38
Původně jsem měla v plánu si knihu rozečíst a večer si pustit nějakou komedii na dobrou noc...Kdepak, kniha mě nepustila a musela jsem ji přečíst celou. Velmi silné čtení, emotivní vypravování člověka, který si prošel (a stále ještě prochází) děsivou fází života, těžkou ranou osudu. Kniha, kterou přečtete za tři čtyři hodinky, ale myslet na ni budete ještě dlouho. Pane Vieweghu, přeji Vám, aby bylo brzy lépe!
Kaat
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 12. 2013, 0:13
Deprese, hledáni smyslu života a hlavně nespolehlivá paměť- mě bylo při čtení také často do pláče. Doporučuji. Jiná realita, jiná perspektiva. Zvládněte to Michale!
Kočka modrá
  26. 7. 2014, 10:24
Já tuhle knihu vnímala jak audioknihu. Bylo to hezky zpracované, chvílemi mne to uvádělo do stavu paniky a úzkosti, chvílemi nudilo, chvílemi se mi vařila krev, chvílemi jsem s autorem soucítila, chvílemi jím pohrdala (jeho povrchností, kdy mu vadilo, že už nemůže pít víno a posedávat po kavárnách a kdoví co jeho žena odepisuje milenkám)... atd... Je to změť toho, jak autor žije, jak tu psal Introvert "reportáž" z rekonvalescence, tak syrová a autentická, že ji s autorem fyzicky prožíváte. Emočně nesmírně nabité. I když literárně to není nic moc, jeho předchozí knihy jsou skvosty, podle kterých se učím, Můj život po životě je prostě jedinečná čtenářská zkušenost...
TheEmptyBook
80% 80% 80% 80% 80%
  2. 5. 2014, 7:52
Kniha mě mile překvapila zajímavými odkazy na literaturu Dona Miguela Ruize a jinými alternativními způsoby žití. Nikdy jsem se o knihy s tématikou sebepoznání nezajímala, ale od jisté doby vím, že jde o literauru skutečně velice očistnou. Proto díky panu Vieweghovi za zmínku i inspiraci a jen doufám, že i on sám se časem rozhodne a vybere si směr, který dá jeho "druhému životu" nový smysl. :)
andulkatucnakova
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 12. 2013, 21:04
Tak tomu se říká kouzlo nechtěného. Dobré, čtivé - respektive po Andělích všedního dne vůbec hlavně že alespoň čtivé ....
Pitrisek11
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 10. 2013, 16:19
Dobrý den,knihu Můj život po životě jsem přečetla jedním dechem..je to opravdu silné vyjádření pocitů člověka,kterému se otočil život vzhůru nohama..Poprvé jsem držela knížku v ruce 21.10 v Luxoru a chtěla jsem se jen pro zajímavost podívat,jak je napsaná..během několika minut jsem zjistila,že jsem dočetla,ve stoje mezi regály,na stranu 18. Spěchala jsem a tak jsem si knížku nekoupila. Ale nedalo mi to a při nejbližší příležitosti jsem se stala její majitelkou..Během pár hodin jsem jí přečetla a můžu říct,že ve mě zanechala hodně pocitů..lítost nad osudem,uvědomění si vlastní křehkosti. Pořád mi slova M.V. běží hlavou a říkám si:,,Budu mu držet palce,at se to časem všechno srovná.,, Děkuji moc za tuto knihu.