Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Slepota

89%
4 80
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Slepota Originální název: Ensaio sobre a Cegueira

Nejnovější vydání:
Albatros - 2010
ISBN: 978-80-00-02322-9
Počet stránek: 392
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 26x v oblíbených
v přečtených 107x v přečtených
v knihovně 15x v knihovně
k přečtení 98x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 2x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Albatros (2010) 978-80-00-02322-9 392

Na semaforu v jakémsi bezejmenném městě naskočí zelená. Jedno auto přesto zůstává na křižovatce stát, jeho řidič totiž znenadání oslepne. Ale namísto aby upadl do temnoty, vidí najednou vše bílé, jako by byl v mlze nebo spadl do mléčného jezera. Pomocníka, který jej doveze domů, stihne tentýž osud. Během jediného dne oslepne nejen manželka prvního slepého, ale i taxikář, který pár vezl k lékaři, onen lékař i jeho pacienti.
Slepota se šíří jako epidemie a stát bezcitně zareaguje ve snaze zabránit panice. Slepí jsou izolováni v prázdné psychiatrické léčebně, kde jsou odkázáni jen sami na sebe, pod dohledem vojáků, kteří mají rozkaz střílet po každém, kdo se pokus o útěk. V této společnosti slepých lidí je přesto ještě jeden pár vidoucích očí - doktorova žena, která slepotu jen předstírá, aby mohla zůstat se svým manželem.
Počet slepých narůstá, jejich azyl praská ve švech, a o to víc je problémů se zásobováním, hygienou a pohřbíváním neustále přibývajících mrtvých. Společenské konvence se začínají neodvratně rozpadat... (Založil/a: addelka)

(více)  

Štítky

více  
José Saramago José Saramago
*16.11.1922

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

mosem
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 7. 2016, 23:11
Kniha, jejíž příběh i jazyk jsou jednoduché, ale její sdělení hluboké a složité. Kniha, která z jednoduchého faktu slepoty dokáže vykreslit filozofii našeho života. Kniha, jejíž text autor zjednodušil vynecháním interpunkce a uvozovek - což současně vede k jisté míře čtenářovy slepoty. To co je mu v jiných knihách předkládáno, zde musí s jistou mírou námahy odhalovat, dešifrovat. Stojí to více času, námahy. Stejně jako slepce každý, i ten nejjednodušší úkon. Kniha drsně ukazuje, jak moc dokážeme být závislí na věcech, které pokládáme za samozřejmé, stejně jako ukazuje, že i v situacích kdy jsme si všichni rovni, někteří mají tendenci být rovnějšími. Jak ani v bezvýchodné situace člověka nepřivádějí k pokoře, ke spolupráci a ohledům. Naopak - na povrch se dostávají negativní vlastnosti, sobectví a bezohlednost. Mohla by být jen jednou z mnoha katastrofických knih, ale její poselství, její filozofický obsah ji posunuje daleko za hranici tohoto žánru. Staví nás před otázku, kam bychom se v dané situaci začlenili my, jak bychom se zachovali - nebo dokonce vede k zamyšlení, jak se v situacích, ve kterých se denně nacházíme chováme my. Ať už si za slepotou představíme cokoliv - jsme slepci, nakažení, vidoucí? Využíváme slepoty jiných, nebo se jim naopak obětujeme? Jsme hodní nebo zlí slepci? Tyhle otázky doznívají ještě dlouho po dočtení knihy. Po dlouhé době kniha, které jsem dal pět hvězd, čemuž nezabránil ani závěr, který je překvapivý, nicméně z mého úhlu pohledu vyznívá až příliš nepravděpodobně. A to i v kontextu celého příběhu.
dalimoni
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 12. 2011, 17:09
Vynikající dílo autora a nositele Nobelovy ceny za literaturu. Po 5 stranách jsem si zvykl na zvláštní styl psaní bez uvozovek přímé řeči, interpunknce, autor si vystačil pouze s čárkami a tečkami. V díle není ani jedno vlastní jméno, v době slepoty vlastní jména ztrácejí význam. Skvělý námět a ukázka toho, jak by to "mohlo" vypadat v případě toho, kdyby lidé ztratili zrak. Zůstal by jen boj o přežití o potravu, klasický svět by zmizel. Výborný je i doslov překladatelky, který ozřejmuje i věci, které Vám jasněji dojdou po přečtení téhle knihy, určitě doporučuji, velmi kvalitní a zajímavé dílo.
NiNet
100% 100% 100% 100% 100%
  24. 2. 2014, 20:25
Hned na úvod musím přiznat, že mám z knihy dost rozporuplné dojmy. Saramago je kontroverzní autor a má svůj vlastní osobitý styl prostupující celým dílem (na koho jiného by měla tak dobře padnout slova G. Flauberta, že 'Autor má být ve svém díle obsažen jako bůh ve vesmíru: všudypřítomný a neviditelný'?). Na jednu stranu jsem si dost dobře vědoma, že je to jedna z nejbrilantnějších knih, jaké jsem kdy četla; na druhou stranu jsem pevně rozhodnutá, že „tohle“ už nikdy číst nebudu. ‚Slepota‘ je uchvacující hloubkou svého sdělení, poutavá a napínavá, (dovolte mi použít to příznačné slovo) oslepující svou surovou upřímností. Na druhou stranu je nespoutaně tvrdá, šokující a ano, i dost děsivá. Očekávala jsem silný zážitek a nutno říci, že ten jsem i dostala.
Snad jediné, co bych autorovi vytkla, nejsou místy nechutné, zvrhlé a násilnické pasáže (a že jich tam není málo, a co si budeme povídat, jako žena mám trochu citlivější duši – ale ‚Slepota‘ prostě není knížka pro holčičky, takže pokud nemáte dost silný žaludek, raději po ní ani nesahejte). Spíše drobné, ale leckdy zásadní momentky jsou to, co z mého pohledu ubíralo na jinak strhující autentičnosti a uvěřitelnosti díla, například postoj lékařovy ženy k „poklesku“ jejího muže, stejně jako situace, která nastala v pokoji č. 1 těsně před tím, než měly ženy navštívit „zlé slepce“ (nemám zálibu v tzv. „spoilování“ příběhu, takže nebudu zacházet do detailů, kdo četl, pochopí, na co narážím). Nevím, jestli si autor byl těchto obratů od reality vědom, či je dokonce do knihy zasazoval úmyslně, ale i ty jsou důvodem, proč mou oblíbenou postavou nebyla právě lékařova žena, ale starý pán s černým klípcem.
Zkrátka a dobře, ‚Slepota‘ je hodně surové a zapáchající dílo. Je morbidní, krutá, svérázná, divoká, hrubá, neotesaná a ošklivá. A právě to všechno ji činí něčím víc než pouhou sci-fi. Než „pouhou anti-utopií“. Zdá se mi něčím víc než pouhým „slepým“ výkřikem do tváře společnosti. Ba právě naopak: v nekonečném hluku, chaosu, uspěchanosti a řevu dneška je tichým, všeprostupujícím šepotem, jenž nás varuje, jenž poukazuje, jenž odhaluje to, co se my všichni tak usilovně snažíme skrýt pod masku civilizace. Neotřesitelnou pravdu o našem vlastním ztracení a zatracení: že vidíme, ale přesto jsme slepí. Právě teď.
pshulis
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 5. 2012, 14:17
Zvláštní styl psaní - přímá řeč bez uvozovek zakomponovaná do textu - vás po chvilce pohltí. Charaktery postav vykreslené v mezních situacích, kdy si člověk musí říci: "..a co bych tak udělal já.." Tahle kniha je trefou do černého pro lidi, kteří si připustí myšlenku na to, že lidská společnost kamsi směřuje...
mrviste
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 5. 2012, 23:56
Některé pasáže mi doslova brali dech, že jsem pak jen ohromeně koukal. Saramago to zkrátka umí napsat poutavě, čtenář se od knihy jen tak neodlepí.
Na film se ani nekoukejte - ztráta času!
MariChan
100% 100% 100% 100% 100%
  29. 1. 2016, 18:30
Zprvu jsem se bála do knihy pustit, přesto mě však nakonec nespočet doporučení přesvědčil. Na prvních pár stránkách mě odrazoval samotný styl, kterým je kniha psaná, ale přesto jsem pokračovala dál a jsem za to neskutečně vděčná. Slepota je po dlouhé době kniha, která mě donutila zamyslet se nad tím, jak v dnešní době vlastně žijeme. Nad honem po majetku a blahobytu. Zanechala ve mně hluboký dojem, ačkoliv nedokážu přesně říci jaký. Bez výčitek ji přidávám na list oblíbených knih a vřele doporučuji.