Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Ježíš

100%
5 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Ježíš
Autor:
Originální název: Jesus
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Barrister & Principal - 2013
ISBN: 978-80-7485-001-1
Počet stránek: 232
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Barrister & Principal (2013) 978-80-7485-001-1 232

Je hodné zamyšlení, čím to je: že po pádu tolika bohů v našem století je zjevné, že ten, který ztroskotal na svých nepřátelích a který byl po celou dobu svými vyznavači stále znovu zrazován, je pro bezpočet lidí stále ještě nejvýraznější osobou dlouhých lidských dějin: neobvyklý a nepochopitelný v mnoha ohledech. Je nadějí pro revolucionáře i evolucionisty, fascinuje intelektuály i antiintelektuály. Vyzývá schopné i neschopné. Pro teology, ale i pro ateisty je stále novým podnětem myšlení. Pro církve příležitostí ke kritickému sebezpytování, jestli jsou jeho náhrobkem nebo živoucími svědky a jestli ekumenicky vyzařují nade všemi církvemi až po judaismus a jiná náboženství.
Gándhí: „Říkám všem hinduistům, že jejich život bude nenaplněný, když nebudou s hlubokou úctou studovat také Ježíšovo učení.“
O to naléhavější se nyní stane otázka pravdivosti: který Kristus je ten skutečný? Ani jednoduchá odpověď „Buď přátelský, Ježíš tě miluje“ nám nepomůže. V žádném případě ne natrvalo. Snadno to může být nekritický fundamentalismus nebo pietismus v hippie hávu. A kde se staví na pocitech, tam může být jméno libovolně zaměňováno: místo Che Guevary s image Ježíše, Ježíš s image Che Guevary a znovu naopak.
Otázka pravdy bude muset být precizována, postavena mezi Ježíše dogmatismu a Ježíše pietismu, mezi Ježíše protestu, akce, revoluce a Ježíše pocitů, senzitivity, fantazie: Kristus snů, nebo Kristus skutečnosti? Vysněný, nebo skutečný Kristus? (Založil/a: Moreanne)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 4. 2016, 22:07
Od této knihy jsem si sliboval hodně. Jméno autora je pro mě již opakovaně zárukou skvělého čtení, a je jedno, jestli zrovna píše o dějinách církve, vztahu vědy a víry nebo se věnuje konkrétním dogmatickým otázkám v novém světle. A právě díky postavě Ježíše Krista, která je ústředním motivem této knihy a o které jsem si myslel, že ji z dřívější doby neznám zas tak málo a že o ní snad mohou vznikat už jen nějaké konspirační teorie, mě autor dokázal zcela „vykolejit“. Ne proto, že bych některé jeho myšlenky sám již dříve neměl v hlavě, ale proto, že je vyslovil nahlas studovaný katolický teolog, který je dal na papír (takže jednoznačně doložitelný důkaz proti němu) a díky tomu se tak vystavil vysokému riziku postihu z „konzervativních směrů“ nejen vlastní církve, ale vůbec napříč celým křesťanským spektrem a „zajistil“ tak rozčarování a jistě proti sobě i hněv mnoha věřících. Vždyť on sáhl na nejniternější základ křesťanství, na „úhelný kámen“, který měl být na věky neměnný, na něco o čem rozhodly už spousty koncilů a kvůli komu (resp. jeho božské podstatě) bylo pronásledováno mnoho heretiků (třeba ariáni). Říci i v současném „svobodně se tvářícím světě“, že Ježíš byl zde na zemi pouze člověkem a teprve po smrti se stává Božím synem, ale přitom ne božskou osobou (a tím je možno vést dialog s židy a muslimy, neboť Bůh je opravdu jen jeden a v jedné osobě), že Duch svatý není třetí božská osoba, ale jen síla jdoucí od Otce k lidem, to je jako hodit na býka červený hadr. Před pár stoletími by hořel na hranici či v „měkčí“ formě by byl exkomunikován a jeho knihy skončily na indexu. Proto se taky nedivím, že měl v minulém století potíže s „moderní inkvizicí“. Teolog mě opět nezklamal. Nemohu si pomoci, ale jeho knihy resp. jeho způsob uvažování, nazírání na věci „božské“ i „světské“, jeho snaha o hledání společné cesty víry a racionality, pátrání po podstatě skutečnosti nebo odstranění staletími naneseného náboženského „balastu“ (ano, myslím si, že původní Ježíšovo učení, názory a fungování prvotního společenství věřících nemají díky helenisticko-germánsko-keltským kořenům současného křesťanstvím spolu mnoho společného) a vyzdvihnutí toho podstatného (jádra věci), které je neměnné, srozumitelné a hlavně umožňující dialog věřících všech tří „abrahámovských“ náboženství, jsou tím, co dnes umožní „renezanci“ v křesťanství, které se tak opět může stát smyslem života mnoha hledajících lidí. V jeho knihách je skutečná teologie pro 21. století a já jen smekám. Tomuto se u nás přibližuje snad jen Tomáš Halík, ale Küng má daleko větší šíři záběru (víra, věda, filozofie nebo hledání odpovědí na otázky ohledně euthanasie) a odhodlání jít i proti nedotknutelným autoritám, když opravdu nejednají správně. A přijde mi, že i s větší pokorou. Přestože jsem nedostal odpověď na některé své další otázky (třeba jak se dá vysvětlit odlišné chování „tvrdého starozákonního“ Jahveho a Ježíšem představeného „milujícího novozákonního“ Boha nebo jestliže není Ježíšovo zmrtvýchvstání do tohoto slovy knihy „časoprostorového života“, jak mohli učedníci být s Ježíšem ve fyzickém kontaktu a „nevěřící“ Tomáš chtít vkládat prsty do jeho ran atd.), které jsou možná zodpovězeny v jiných jeho dílech, nebo já je zde prostě nepostřehl či nepochopil, uznávám. Trochu bych polemizoval s tím, jak je možné, že se křesťanství stalo tak rozšířeným náboženstvím. Jistě Ježíšovo učení bylo unikátní a „chytlavé“, přístupné a přinášející smysl života a naději mnoha lidem (zvláště těm na okraji společnosti), ale jistě nemalý vliv mělo i to, že kdyby Konstantin Veliký nerozhodl v roce 313 Milánským ediktem o zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími a v roce 380 ho císař Theodosios I. neurčil jako oficiální náboženství celé Římské říše, kterou můžeme v té době považovat jako nositelku kultury a hlavní civilizace Západního světa, a následně kdyby křesťané brutálně nešířili svou víru jako „jedinou pravou“, nemyslím si, že by křesťanství vůbec dosáhlo takového rozmachu a „věhlasu“. Kniha je svým sdělením ojedinělá a fascinující (alespoň pro mě byla), rozhodně stojí za přečtení.