Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jan Hus

93%
5 3
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jan Hus

Podtitul: Život a dílo


Originální název: Jan Hus
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Argo - 2013
ISBN: 978-80-257-0875-0
Počet stránek: 316
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2013) 978-80-257-0875-0 316

František Šmahel patří k nejvýznamnějším evropským medievistům. Téměř padesát let se originálním způsobem věnuje dějinám české a evropského pozdního středověku, s důrazem na genezi české reformace, dějiny vzdělání a univerzit či raného humanismu. V posledních desetiletích svůj záměr rozšířil i na dějiny mentalit a pozdně středověké kultury. Jeho hledání nových badatelských přístupů se nejvýrazněji projevilo ve skvostné a nápadité knize Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378 (2006) a v monografii Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku (2012). Na první pohled by se mohlo zdát, že Šmahelův návrat k Janu Husovi (a ke kořenům revoluce) je paradoxem. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Svižným způsobem napsaný životopis českého reformátora (můžeme ho číst i jako pendant ke Šmahelovu životopisu Jeronýma Pražského), jenž, ač ponořen ve středověku, v mnohém předstihl svoji dobu, je knihou o společenské imaginaci v čase krize víry a nahromaděného společenského přetlaku. Šmahelův Hus je mužem pochybností, mužem hledáním pravých cest. Mužem vzorů a ideálů, zosobněných biblickým životem a ostře uvažujícím Wyclifem. Zároveň je však reformátorem, který nahlíží vše, co čte, kritickým duchem univerzitního mistra. Na rozdíl od mnoha soudobých kritiků církve jeho doby však umí riskovat a ve jménu pravdy jít hlavou proti zdi, s tušením, že není návratu. Soudcem mu však není pouze Bůh, nýbrž i jeho vlastní svědomí, stejně jako pocit zodpovědnosti vůči těm, k nimž mluví a kdo mu naslouchají. Šmahelův Hus tedy není intelektuál, jenž by svévolně manipuloval davem. Je to člověk víry, stejně jako člověk činu, jenž velmi dobře ví, že je někdy třeba zapřít sám sebe, až na hranu sebeobětování. (Založil/a: Rosie5)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Hledající
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 6. 2016, 9:26
Kdykoli se v myšlenkách zaobírám Janem Husem či husitstvím, v první řadě se mi vybaví obraz od Václava Brožíka „Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém“. Prostý kněz bohatý jen svou pravdou, které plně věří, a pro kterou se s vidinou své vlastní hořící hranice odvolává ke Kristu v pozici „proti všem“. Často možná vnímáno trochu pateticky (filmová zpracování), ale možná jeden z posledních v našem národě, který se nesklonil a nezkřivil páteř. Jak žil, tak zemřel. Co znamenal Karel IV. pro českou státnost a zviditelnění Království českého nejen na mapách Evropy, to znamenal Jan Hus v evropském měřítku na poli duchovním / reformátorském, a co mě velmi překvapilo - i na poli literárním a gramatickém (diakritika, abeceda, revize českého biblického překladu, vlastní spisy). Sympatické mi samozřejmě je, že byl vlastně mým kolegou (i když jiného zaměření) - studovali jsme oba Učení Karlovo, ale on to dotáhl jednoznačně výše. Kniha se mi ze začátku nečetla moc dobře, nešlo mi hned si zvyknout na Šmahelův způsob psaní (nemohl jsem se prostě „začíst“), ale to se bohudík změnilo (bylo to nejspíše dáno spoustou nutných dílčích informací, které bylo nutné zkompletovat před vlastním příběhem, aby bylo možno pochopit co a jak), a počáteční „fragmentované“ čtení pak přešlo v plynulý tok příběhu a já pak už jen vychutnával drama boje za obhajobu pravd Johna Wyclifa se smutným vyvrcholením na břehu Bodamského jezera. V té souvislosti se mě smutně (ale bohužel pravdivě) dotkla věta na str. 217 (dole) - „poklekl, sepjal ruce a modlil se k svému nanejvýš spravedlivému soudci, který ho, jako tolik jiných před ním a po něm, měl nechat na holičkách.“ Vynikající kniha, která má svou aktuálnost i dnes, i když možná ne v boji za pravou víru boží, ale za cokoliv, co nás může posunout v našem skutečném „lidství“ dál.
bublynka22
  24. 7. 2014, 9:45
Půjde tedy o Husa, jaký skutečně byl? Proč ne, historik se má o to alespoň snažit, i když této maximy nemůže dosáhnout. Více tady: http://www.lacultura.cz/2014/04/kam-kracis-jene-huse/