Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Dobrodružství náhodného sociologa

70%
4 2
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Dobrodružství náhodného sociologa

Podtitul: Jak vysvětlit svět, a přitom nenudit


Originální název: Adventures of an Accidental Sociologist: How to Explain the World without Becoming a Bore

Nejnovější vydání:
Centrum pro studium demokracie a kultury - 2012
ISBN: 978-80-7325-291-5
Počet stránek: 265
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 2x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Centrum pro studium demokracie a kultury (2012) 978-80-7325-291-5 265

V těchto vtipných a intelektuálně podnětných vzpomínkách Berger vysvětluje, jak se stal sociálním vědcem, ale vypráví rovněž o nesčetných dobrodružstvích, k nimž toto povolání vedlo. Nejedná se o standardní autobiografii, která by líčila každou událost v Bergerově životě; spíše se zaměřuje na nejdůležitější intelektuální problémy, které motivovaly jeho práci, a na různé lidi a situace, s nimiž se střetával v jejím průběhu. Bergerovy paměti jsou plné pozoruhodných miniatur a rázovitých postav vylíčených živým vypravěčským stylem, často kořeněným humorem, a zprostředkovávají čtenáři vzrušení a překvapení, které může přinášet zkoumání sociálního života. (jak vysvětlit svět, a přitom nenudit)

Peter L. Berger, dnes pravděpodobně nejznámější žijící americký sociolog, publikuje knihy o mnoha aspektech sociální vědy od šedesátých let 20. století a některé jeho práce jsou již pokládány za klasické. (Založil/a: jatox)

(více)  

Štítky

více  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Jan.S.Harold
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 7. 2014, 10:17
Nejzábavnější historka v celé knize je ve stati Bernsteinové o Jižní Africe, v níž pojednává o snaze postapartheidního režimu definovat novou identitu „duhového národa“. Byly navrženy nová vlajka a nový státní znak. Ten měl vedle množství afrických obrazů mít i nějaký nápis. To představovalo problém. Starý znak měl nápis v latině, což bylo jasně příliš eurocentrické. Nová Jižní Afrika má jedenáct úředních jazyků – devět afrických plus angličtinu a afrikánštinu. V praxi to samozřejmě znamená, že jediným národním jazykem je angličtina. Ale tento jeden z oficiálních jazyků nemohl být privilegován tak, aby se ocitl na státním znaku.

Problém byl vyřešen nápisem v jednom z kojsanských jazyků, jímž mluvili původní obyvatelé země, ale který je dnes již mrtvý. V transliteraci vypadá takto: „KE E:XARRA//KE.“ Prezident Thabo Mbeki vysvětlil, že to znamená „různí lidé se sjednocují“. Protože nikdo nevěděl, jak se to má vyslovovat, noviny Star přišly s návodem:
(MLASKNUTÍ) – s následujícími pomocnými radami: „První mlasknutí se vytváří švihnutím jazyka proti přednímu patru. Druhé se vytvoří tlakem špičky jazyka na přední zuby. Třetí se docílí sáním vzduchu po straně úst.“ Nemyslím si, že by prezident toto cvičení předvedl.

Naneštěstí to však nebyl konec příběhu. Na tento kojsanský jazyk existují pouze dva odborníci, oba akademikové na různých jihoafrických institucích. Jeden navrhl a přeložil výše zmíněné motto. Druhý řekl, že překlad je špatný a že toto motto znamená spíše „různí lidé močí“. A protože nebyl k mání třetí expert, aby v tomto sporu dělal zprostředkovatele, věc zůstala nerozřešena. Snad mají pravdu oba – společné močení může opravdu symbolizovat jednotu v různosti – řečeno slovy prezidenta, „oddanost hodnotám života, respektování všech jazyků a kultur a odpor vůči rasismu, sexismu, šovinismu a genocidě“. Ať je tomu jakkoli, jak poznamenala Bernsteinová, „Jihoafričany bude sjednocovat skutečnost, že nejsou schopni vyslovit své motto a rozumět mu.“