Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Peníze od Hitlera

84%
4 79
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Peníze od Hitlera
 Všechny obaly
Peníze od Hitlera
 Všechny obaly
Originální název: Peníze od Hitlera
Poprvé vydáno celosvětově: 2006

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Host - 2009
ISBN: 978-80-7294-309-8
Počet stránek: 248
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 14x v oblíbených
v přečtených 100x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 68x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 6x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Host (2009) 978-80-7294-309-8 248
Host (2006) 80-7294-185-2 242

Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti. (Založil/a: skjaninka)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

vladislaus
100% 100% 100% 100% 100%
  15. 11. 2013, 16:20
Emotivní způsob psaní mě vadil hlavně na začátku, pak jsem si na něj zvykl. Nevím, jestli je to podle skutečné události, ale jistě se podobných tragédií stalo spousta. Je třeba o tom psát.
s-reader
100% 100% 100% 100% 100%
  30. 8. 2011, 11:13
Radka Denemarková si vybrala opravdu nevděčné a nelehké téma. Vracení majetku sudetským Němcům a násilí, kterého se Češi dopustili na odsunovaných Němcích je téma dosud živé a je to téma, ke kterému není lehké zaujmou nestranný názor. Je pravda, že si autorka trochu pomohla tím, že doktorka Gita byla židovka, prošla koncentračním táborem, její rodina byla vyvražděna a potomci čwských pamětníků se projevili jako hrabivci, bránící svůj majetek způsobem, který odpuzuje, přesto knihu chápu jako téma k zamyšlení, jako téma k úvahám "co kdyby", jako varování, že svět není a nebude černobílý a pravda není jen jedna.
Ve svém stoprocentním hodnocení nehodnotím téma, které může být nepříjemné, ale téma, které je hodnotné svou znepokojivostí a způsob, jakým se s ním autorka vypořádala.
Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  26. 2. 2014, 15:43
16.letá Gita Lauschmannová se vrací z koncentračního tábora do rodných Puklic. Nečeká ji ze rodina, ani milé slovo, ale lidé, kteří její rodině zabrali majetek a kteří se na ni dívají jako na hmyz, který je potřeba co nejdříve zlikvidovat. Ze svého domu musí odejít, aby přežila. Po letech se vrací, aby vrátila čest své rodině.

Když jsem začala číst, měla jsem pusu doslova otevřenou úžasem, nic takového, co se tam odehrávalo, jsem nečekala. Doporučuji přečíst všem lidem, co si myslí, že každý Němec je automaticky nacista, ale i těm ostatním, protože je to kniha s opravdu silným příběhem.
ForFreedom
60% 60% 60% 60% 60%
  22. 11. 2012, 21:06
Čistě po stránce čtenářské líbivosti povedené; vyjma (a zejména!) samotného tématu, zaujme citlivé užití jazyka, jednoduchá, leč výstižná metaforičnost v dobře promyšlené kompozici, zaujme emotivnost, ta ohromná životní skepse, hořkosti, klenba drtící aktéry jako paňáci. Vytváří to skoro až takový těžce symbolický hloubavý dojem, ale opravdu jen dojem… Co knihu hluboce sráží je její schematičnost. Šablonovitá vesnice v kontextu Gity sypající šroubovitá životní moudra jedno za druhým, umělost, patetičnost, přehnanost, plytké filozofování. Neskutečná citová záplava, absolutní neodměřenost. Bez emocí to nejde, ale kámen v botě zveličovaný do mučednických rozměrů… (?) Čtenář musí mimoto neustále vědět, že sandály byly opravdu ošomtané, že se tělo svezlo k zemi opravdu bezvládné, musí mít neustále před očima cákance teplé krve. A symbol stigmat byl už ale opravdu kýčovitý. 3,5/5
borntolive
100% 100% 100% 100% 100%
  25. 1. 2014, 16:35
Po Zvuku slunečních hodin jsem měla touhu číst o těch, kdo přežili holokaust a o tom, "jak teď máme žít po tom všem?" Denemarková mě 100% naplnila. Návrat Gity („německé Židovky s československým občanstvím“) „odtamtud“, který se ukázal být teprve začátkem – to je opravdu silný impuls pro všechny neutuchající stěžovače. Výborné!
AkzuzkA
100% 100% 100% 100% 100%
  16. 10. 2016, 10:26
Těžké téma, ale velmi čtivě zpracované. Příběh mě vtáhl do děje v podstatě okamžitě, i když jsem zpočátku měla problém navyknout si na způsob, jak autorka píše. "Žádná podobnost není náhodná. Všechny ty příběhy se staly. Pořád nevím proč." Silně pravděpodobné vzhledem ke známým historickým událostem. I když všichni dobře víme, že ve světě příběhů je možné všechno převracet a překrucovat, vymýšlet si, fabulovat... A s tím bychom měli číst všechny knihy. Znovu a znovu mě autorka donutila přemýšlet nad tématem druhé světové války, nad tématem odsunu Němců... Z knih bychom si měli odnášet pocity, myšlenky. Autorovy i své vlastní... A z této knihy si já osobně odnáším dost. Jsem ráda, že se mi náhodou dostala do rukou...
kamie
  27. 8. 2010, 14:56
Po Vyhnání Gerty Schnirch druhá kniha vyrovnávající se s odsunem Němců. Je rozdělená na několik částí a spíš než průběhem let se zabývá dopadem problému s odstupem let.

Vyrovnání se s nespravedlností, která se udála před mnoha lety lidem, kteří jsou dávno po smrti je velice choulostivé téma. Snaha dosáhnout spravedlnosti, ale přitom nejistota, zda je to ještě vůbec možné.

Zajímavý aspekt, který jsem nalezla v obou knihách, že obě ženy na sklonku života cítí nespravedlnost, jediné, co dál milují, je rodina, ale zároveň nejsou schopné to svým blízkým dát najevo a dál žijí jen minulostí.
HelenaH82
100% 100% 100% 100% 100%
  22. 11. 2013, 15:01
Kniha s tématem, které je a asi stále bude aktuální. Téma ne/zodpovědnosti za činy předků a také schopnosti vyrovnání se s minulostí. Jazyk, kterým je kniha psaná, mi přišel zpočátku složitý, postupně mi, s orientací v ději, přestal činit obtíže.
misssicccka
60% 60% 60% 60% 60%
  16. 3. 2011, 11:48
Knihu jsem si vyhlídla před tím než získala v Německu literární cenu. Byla jsem zvědavá a tak, jak jsem zvědavá, tak jsem opět zklamaná.
Asi nerozumím v současnosti oceňovanému stylu psaní. Proud asociací a toků myšlenek. Ořezané věty¨sázené jedna za druhou. Tam, kde by dobrý spisovatel napsal souvětí (nevím, co je špatného na souvětích), autorka (a ostatní tolik opěvovaní autoři) napíše několik jednoduchých vět, často jen jednoslovných výkřiků. Jak slabikář pro dospělé.
Ač ocením ideu, ocením hru s jazykem, vykreslení charakterů, myslím, že by mi román v klasičtějším podání přinesl mnohem více. S tímto stylem psaní se nikdy neztotožním proto, že to pro mě nikdy nebude jednodechovka. Sekaná jedoduchost mě ubíjí jak spousta hřebíčků, jeden za druhým. Nedokážu pak udržet pozornost a text mě brzo začne dráždit a otravovat.
cachanell
100% 100% 100% 100% 100%
  4. 12. 2014, 3:02
Zajímavé téma. Zajímavé myšlenky. Zvláštní druh psaní. Závěr si nakonec musí udělat každý sám. Knihu určitě doporučuji k přečtení.
IOIOIO
100% 100% 100% 100% 100%
  21. 2. 2014, 16:54
Syrové, brutální, ale poctivě realistické vykreslení některých akcentů lidské a hlavně české povahy. Po přečtení knihy se ptám: Jsou toto ještě lidé? Dá se žít dál po hrůzných zážitcích a ztrátách?
Morloth
100% 100% 100% 100% 100%
  10. 11. 2010, 16:32
Denemarková v této knize dokazuje, že umí psát o komplikovaných a tragických lidských osudech. Stejně jako v A já pořád kdo to tluče se zde setkáváme s umně dávkovaným patosem a sentimentem, ale autorka vše dávkuje tak, že čtenář nestačí hltat stránky. Jen ta bezvýchodnost v knihách Radky Denemarkové, je příliš zdrcující.
Veru
80% 80% 80% 80% 80%
  25. 3. 2011, 13:50
Kniha založená na výborném (i když možná až příliš hořkém) příběhu - dobrý základ. Forma pro mě ale byla trochu moc krkolomná. Z počátku mi věty nedávaly smysl, po nějaké době si člověk zvykne a říká si, že ta strohost se k tomu všemu vlastně hodí.