Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Tělo

87%
4 22
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Tělo Originální název: Il corpo umano
Poprvé vydáno celosvětově: 2012

Nejnovější vydání:
Odeon - 2013
ISBN: 978-80-207-1513-5
Počet stránek: 296
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 3x v oblíbených
v přečtených 28x v přečtených
v knihovně 7x v knihovně
k přečtení 46x k přečtení
právě čte 2x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Odeon (2013) 978-80-207-1513-5 296

Poušť, vítr a prach. Nezkušení nováčci, ostřílení mazáci, cynický lékař. Předsunutá operační základna v Gulistanu, provincie Faráh, jihozápadní část Afghánistánu. A daleko v zázemí hlavní štáb, který vede válku, v níž životy jednotlivců nehrají roli. Paola Giordana ale právě zajímají osudy jednotlivců, které svede dohromady válka. Moderní novodobá válka, kterou známe ze zpravodajství, ale nevíme o ní vlastně nic. Dílo uvozené citátem z knihy Na západní frontě klid se otevřeně hlásí k linii protiválečných literárních děl. (Založil/a: Rosie5)

(více)  

Štítky

více  
Paolo Giordano Paolo Giordano
*01.01.1982

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

TomToman
100% 100% 100% 100% 100%
  27. 11. 2016, 12:55
I tato kniha tohoto autora má svoje kouzlo, i když není vůbec optimistická. Koneckonců se tu mluví o válce a o těle. O těle z různých pohledů. O těle teprve nenarozeném, o těle , které nechce myslet, o těle , ve které se někdo ztratil, o těle, které se bouří nemocí atd...
Román stojí zajisté za přečtení.
Pett
100% 100% 100% 100% 100%
  9. 1. 2014, 22:17
Vcelku syrový příběh o válce v Afghánistánu.... nesledujete příběh jedné postavy, ale celé roty.... postupně se seznámíte téměř se všemi.... je pravda, že chvílema jsem se v těch italských jménech ztrácela, ale čtení i přesto stálo za to! Někdo vám poleze víc na nervy, někdo míň.... vystačila bych si s tempem vyprávění ve válce, kdy se mi několikrát málem zastavil tep a četla jsem jedním dechem... vyrovnávání se "natěšených" klučinů s realitou války je popsáno realisticky a bez zbytečných "amerických" kudrlinek... proto mi asi poslední třetina nějak nesedla... ale to je spíše zřejmě mojí vinou, kdy jsem se nechala naprosto pohltit Afghánistánem a vší tou hrůzou... takže doporučuji, po Osamělosti prvočísel si určitě ostudu neutrhl.....
A ještě povzdechnutí nad tou spoustou překlepů, které tolik ruší ve čtení..... ach jo!
teite
100% 100% 100% 100% 100%
  18. 4. 2014, 18:48
Nevěřila bych, že mě válečný román bez opravdového hrdiny může tak chytnout za srdce, ale stalo se. S postavami jsem problém neměla, naopak časté střídání vypravěčského pohledu, které mi běžně spíše vadí, mi zde připadalo opravdu na místě. Skvělé vystižení moderní války, kdy nepřítele lze spíše tušit než se mu postavit tváří v tvář.
Kebab Bursa
80% 80% 80% 80% 80%
  9. 11. 2014, 16:25
Po Osamělosti prvočísel trochu zklamání, ale spíše tématem. Propracované postavy, ale jen, co si na ně zvykneme, končí v igelitových pytlích. Ne náhodou autor citoval Na západní frontě klid, jednou to možná bude povinná četba o další "nesmyslné" válce. A kdo za smrt vojáků může? Velitel vozu, velitel základny anebo někdo tam úplně nahoře? Do toho všeho ještě namíchaný bývalý život osob ... a pak taky ten budoucí... těch, co přežili.
Nifrea
80% 80% 80% 80% 80%
  10. 3. 2014, 11:56
Osamělost prvočísel u mě stále vede, ale i tahle knížka se čte příjemně (ač použít tohle slovo vzhledem k tématu je zvláštní). Docela dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala v množství jmen a jak píše uživatel Pett, taky mě docela rušily četný překlepy ve vydání:(
Hodnotím 80%, ale znovu číst tuhle knížku asi nemusím:-)
Elisa99
100% 100% 100% 100% 100%
  5. 8. 2015, 12:25
Tato kniha u mě rozhodně vede, především kvůli tématu. Když jsem jí začínala číst, nečekala jsem, že by se mi vůbec mohla líbit, protože Osamělost prvočísel mě zklamala. Nakonec je ale opak pravdou.
Upřímně, ani nevím, co psát do tohoto komentáře, protože kniha ve mě zanechala neurčité pocity, které nedokáži ani sama popsat. Občas se zasmějete, občas ani nedýcháte a nakonec je vám líto, že to vše skončilo.
Proto mohu knihu vřele a s čistým literárním svědomím doporučit.