Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Soukromá vichřice

68%
3 82
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Soukromá vichřice Originální název: Soukromá vichřice

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Paseka - 2000
ISBN: 80-7185-301-1
Počet stránek: 166
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 10x v oblíbených
v přečtených 158x v přečtených
v knihovně 29x v knihovně
k přečtení 9x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Paseka (2000) 80-7185-301-1 166
Československý spisovatel (1985)
Mladá fronta (1966)

Originální sociologická sonda do společenských i soukromých problémů v životě průměrného českého člověka v 60. letech 20. století.

Autor na příběhu tří dvojic sarkasticky líčí konvenčnost a přízemnost, zároveň ale i plytkost konzumního života průměrného člověka ukotveného v stereotypech totalitního režimu šedesátých let. Autor nelítostně a nekompromisně ukazuje bezbřehou průměrnost a bezcílnost životního stylu novodobých měšťáků, která se projevuje ve všem - od vztahu k práci, v citových vztazích, manželství, přátelstvích i vztahu ke kulturním hodnotám a končí v zaběhaných neměnných stereotypech. Kritičnost a otevřenost pohledu, nekompromisní výsměch a osobitý, úsečný styl, je pro autorovu tvorbu charakteristický. (Založil/a: vandrak)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Peetuliska
100% 100% 100% 100% 100%
  3. 12. 2014, 9:54
Tak tento příběh se mi oproti Veletrhu splněných přání líbil mnohem víc. Možná jsem si již navykla na autorův styl psaní, ale spíše se mi líbilo, jak popisoval všednosti a každodennosti několika párů, věkově odlišných a přesto tak podobných. Nějak žijeme, něco odmítáme, ale ve finále všichni dopadneme tak nějak stejně. Líbily se mi i úvahy v podobě vsuvek z jiných děl. Za mě perfektní ukázka běžného života, přání a tužeb.
ForFreedom
100% 100% 100% 100% 100%
  8. 10. 2015, 23:50
,,...a člověk žasne, proč se ti lidi vlastně brali a proč se sám o to braní tak bral a jen aby to už bylo, vem kde vem, a všecko bylo dobrý, krůta jako Inka nebo jako kurva Bohunka – ale lidi se přece mají brát pro milování a ne jen proto, že mají připravený tři pokoje s kuchyní a třicítku na krku.“

Protokol nudy a stereotypu, prázdných a zautomatizovaných životů, jejichž osudy jsou jako ty chemické vzorce z té jejich chemické továrny: dlouhá nudná řada prvků, která snad ani nebere konce, pořád dokola stejný rytmus, ba dokonce řád, jen občas nějaká drobná anomálie, nějaká cizí příměs, ale pak zase, pořád dokola totéž, že i ta anomálie nakonec přestává být anomálií a stává se rutinou...
Tohle je svět, kde není místo pro metafyziku, pro nadosobno, neřkuli hned boha, vše je redukováno v pouhopouhé konzumní živoření bez hlubších citových, ale i řekněme transcendentních souvislostí (i Jožiny sentence z Kafky zůstávají pořád v přízemní rovině, nenapadá mě jiné slovo než konzumní, jsou spíš způsobem sebevyvázání se prostřednictvím takového intoušského pozérství, než skutečným prostředkem meditace), prostě laboratorní zpráva ze života hmyzu, Páral to definoval sám. V takovém případě je ale stereotyp, jenž se zmocňuje všech jeho postav nevyhnutelný, nebo lépe spíš nezměnitelný: všechny snahy vybřednout z něj v něm nakonec vždy znovu končí, jen jedna rutina nahradí jinou. Takže je lepší vrátit se k tomu, co je pro nás výhodnější, z čeho čijeme větší jistotu, větší pohodlí, a občas to třeba zase zkusit, protože z cizího vždycky líp chutná.
150 stran moderní konzumní společnosti. 5/5
venpazz
0%
  18. 10. 2012, 15:31
S přehledem nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla.

Páral nedá čtenáři ani chvíli na zorientování se mezi postavami, dvěma z hlavních postav dá dokonce podobná jména (Joža a Joska, z toho jeden je chlap a jedna žena, pamatujte si kdo je kdo), dalšího chlápka pojmenuje Áda, což nejvíce se všeho evokuje ženské jméno Áďa. Už jen tímhle začíná jeden velký guláš.
Do novely jsem se pustila s chutí, ze začátku mě autorův styl docela zaujal; míhání jednotlivých obrazů, osekané věty, rychlé ubíhání... Zhruba po 50 stranách už to ale začala být spíš zmatenost a nepřehlednost.
Kniha ve mně nezanechala žádnou odezvu nebo pocit (snad kromě úlevy, že už je to za mnou).
Lucy Sisk
40% 40% 40% 40% 40%
  21. 6. 2012, 13:19
Nemůžu říct, že bych knihu přímo odmítala, ale rozhodně ji nebude znovu vyhledávat. Jistá snaha o zapsání do historie tam byla, ale přeci jen to bylo příliš mechanické. Fakt, že zakomponoval do textu, už tak přeplněného, i chemické rovnice a vzorce, svědčí o jeho zdatnosti v tomto oboru, kde několik let působil.
inhalium
  3. 1. 2013, 23:02
Páral začne po čase - a zcela právem - nudit. Čtu ho, jen když se chci ujistit, že je ve vnějším světě tak, jak jsem zvyklá, byť je to samozřejmě jen únik. Páralovo překombinovávání vztahů, rádoby zvraty, které jsou pro jeho tvorbu typické, mě ujišťují, že aspoň něco se nikdy nezmění. Laboratorní tematika inclusive.
Karlicka
  16. 2. 2013, 14:24
Tato kniha je zkrátka krásnou ukázkou lidského koloběhu života. Každý se dostaneme do fáze, kdy náš život začne být stereotypním. V takovém období se stává, že nás náš stereotypní až nudný život přivede na „šikmou cestu“, ale nakonec si většina lidí uvědomí, že ten svůj život, který se snažili opustit, mají vlastně rádi a za nic by ho nevyměnili. :-)
Tohle dílko patří mezi ty, ke kterým se ráda vrátím. :-)