Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Ohnivé písmo

0%
0 0
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Ohnivé písmo Originální název: Ohnivé písmo
Poprvé vydáno celosvětově: 1950

Nejnovější vydání:
Naše vojsko - 1962
ISBN: 28-084-62
Počet stránek: 417
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 0x v přečtených
v knihovně 0x v knihovně
k přečtení 0x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Naše vojsko (1962) 28-084-62 417

Román o posledních válečných a prvních poválečných dnech ve sběrném táboře u Mnichova, kde jsou soustředěni osvobození váleční zajatci a političtí vězni.... (Založil/a: vladislaus)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

prkali
  9. 6. 2016, 16:47
Jsem spisovatel Karel Josef Beneš. Napsal jsem už deset čtenářsky velmi úspěšných knih. Je mi šestapadesát let. Byl jsem raněn v první světové válce, od roku 1939 jsem byl v odboji, v roce 1941 jsem byl zatčen a do konce války jsem prošel pěti věznicemi a koncentráky.
Je 15. listopadu 1951. Pozvali mě "na výbor" (který rozhoduje o tom, zda je umělecká tvorba dobrá pro lid), abych přišel "prodiskutovat některé ideové nedostatky" svého nejnovějšího románu Ohnivé písmo.
"Srdečně vám děkuji, že jste mě pozvali," říkám hned na úvod, "věřím, že z tohoto rozhovoru vzejde pro mne velký prospěch, že mi vydatně pomůžete, abych překonal ty věci, ve kterých jsem pochybil..."
Václav Řezáč začne projednávat "závadné místo, v němž se v románu Ohnivé písmo líčí příjezd Rudé armády".
"To ovšem není otázka jedné stránky," dozvím se rychle. "Jde o nepřekonatelná rezidua z minulosti."
Přidává se Jan Drda:
"Tady se lze odvolat k instanci velmi významné a velmi moudré. K samotnému Stalinovi, který velmi vyjasnil poměr komunistické strany a literatury marxistické k literatuře nemarxistické... Rozhodující pro literární dílo je, je-li neseno přátelským nebo nepřátelským tónem... Když líčíš Rudou armádu, mluvíš tu poťouchle o primitivech od Volhy, kterým imponují zlaté hodinky. To je ten moment, kdy se opravdu přešlo do tónů nepřátelských. Proto byla ta kniha pozastavena právem."
Marii Majerové to nedá, aby se nepřipojila:
"Když jsem četla tu stránku, bylo mi, jako když mě někdo udeří do prsou... Plakala jsem při tom."
Také Marie Pujmanová si přiloží polínko:
"Pro straníka jsou určité věci nedotknutelné. Ale ty jsi bývalý sociální demokrat, že?"
Ivan Skála:
"Na mě to působilo jako peroutkovština."
Václav Řezáč:
"Společnost, se kterou ses po válce stýkal, nebyla společnost dělnická, ani těch intelektuálů, kteří již tehdy ofenzivně bojovali pro únor 1948."
(já na to:)
"Pokud všichni tvrdíte, že to objektivně takhle působí, musím vám věřit, je mi to hluboce líto a cítím, že jsem se provinil tím, že jsem nebyl dost prozíravý."
Jan Pilař:
"Soudruh Beneš by si odnesl z dnešního rozhovoru příliš málo, kdyby jen zjistil, že byl málo prozíravý. Kořeny musí hledat mnohem hlouběji v sobě, v ideovém uvědomění."
"Ano, potřebuji se ideově prohloubit," konstatuji. "Prodělal jsem školení v marx-leninském kroužku, a to s úspěchem, a jsem navržen na večerní školení. Studuji literaturu, například 'O realistickém boji v umění...'"
Jiří Hájek:
"Správně. Dnes jsme všichni v situaci ostře bojové. Každé slovo může být zbraní našich nejhorších nepřátel..."
(opsáno z přepisu dochovaného doslovného záznamu v knize Martina Reinera Básník/román o Ivanu Blatném ... - takhle to, milé děti, fungovalo za bolševika, víte?...)