Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Jan Maria Plojhar

77%
4 24
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Jan Maria Plojhar
Autor:
Originální název: Jan Maria Plojhar

Nejnovější vydání: (Všechna vydání)
Nakladatelství Lidové noviny - 2001
ISBN: 80-7106-478-5
Počet stránek: 385
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 5x v oblíbených
v přečtených 50x v přečtených
v knihovně 11x v knihovně
k přečtení 8x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Nakladatelství Lidové noviny (2001) 80-7106-478-5 385
Knižní klub (1996)
Vyšehrad (1950)

Tento román patří k dílům, ve kterých se autor snaží najít jakýsi romantický ideál člověka. Hlavní hrdina trpí národní malostí a přízemností lidí, kteří jej obklopují, zároveň jej ovládá vášnivá láska k ženě.
Jan Maria Plojhar pocházel z bohaté rodiny pražského advokáta. Dětství prožil v rodném zámečku Havranicích. Velký vliv na utváření jeho povahy měla chůva, která mu vyprávěla různé zkazky a učila ho lásce k vlasti, a četba romantických děl. Vyrostl z něho přecitlivělý hoch, který toužil po cizích krajích, po velkých činech. Vstoupil proto do námořní vojenské akademie, aby mohl uskutečnit své sny.
Během studií mu zemřela matka. Plojhar, nezajímající se vůbec o praktické stránky života, dovolil svému švagrovi, aby v Havranicích postavil cukrovar. Vrátil se na moře. Jako nármořní důstojník přistál se svou lodí na ostrově Korfu. Seznámil se zde s paní Dragopulos, světáckou, cynickou krasavicí, a vášnivě se do ní zamiloval. Ta ho však velice ranila a připravila o všechny iluze, když odešla s jiným milencem. Za této situace se v Plojharovi ozvala touha po vlasti a vrátil se do Prahy. Ale ani zde nenalezl klid a uspokojení, uráží ho česká banální společnost. V jedné hádce s německým důstojníkem je raněn do prsou. Po zotavení napsal knihu, do níž uložil podstatu své bytosti. Kritika ji ale nepochopila, Plojhar zhnusen celým životem odjel na doporučení lékaře do Itálie.
V Římě poznal svoji pravou lásku, zchudlou šlechtičnu ušlechtilé povahy, Caterinu de Soranesi. Caterina jej miluje čistou láskou, odmítla kvůli němu ruku svého příbuzného Luiggiho. (Založil/a: Countee)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

nevermore
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 10. 2014, 15:53
... maturitní čtivo? Aha...

Zeyer je u mne básník prózy. Jeho větná skladba a příměry mi velmi sedí. Rád čtu výrazy jako "pravděnepodobný". No, a co se Plojhara týče. První půlka knihy je strhující a dalece před tou půlkou druhou, která už se hodně babrá v hodnocení vnímání, přesto stojí za to.
Mně zajímavé přišlo, jak se mi na mé literární pouti i v "obyčejném románu" odkryjí myšlenky typu: "Nad všechny světy duše větší jest; ta nedotknuta, neboť jsoucnost jich z ní temení, bez ní by nebyly. Kdo chtíčů nezná, strach kdo přemohl, kdo smysly vládne, pokoj ducha má, ten v klidném pravdy světel uzří ji, svou duši věčnou, jistou velebnou!" - nádherné povzbuzení k vnitřní meditaci.
Tedy (slovy jiných) - i toto "maturiní čtivo"- ve mně něco docela fajn zanechalo.
Ariko
60% 60% 60% 60% 60%
  11. 9. 2014, 22:28
Láska, romantika, vášeň a zklamání - klasika mnoha knih. Dá se to přečíst, ale u mě bez hlubšího dojmu - maturitní čtivo.
Rinae
60% 60% 60% 60% 60%
  12. 12. 2015, 18:28
Jak se píše v anotaci, z Plojhara vyrostl přecitlivělý hoch. A to je pro mne kámen úrazu, poněvadž si neumím k tomuto (ukňouranému) děťátku nalézt cestu. Co na slaboučkém snílkovi vidí obdivuhodná Caterina de Soranesi je mi záhadou a cítím jako velkou nespravedlnost, že k němu zaplane velkou láskou. Beztak za to může autor...