Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Obsazeno

73%
4 9
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Obsazeno Originální název: Obsazeno

Nejnovější vydání:
MozART - 2007
ISBN: 978-80-903891-0-6
Počet stránek: 222
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
MozART (2007) 978-80-903891-0-6 222

Volné pokračování úspěšného románu "Bereme, co je" nás spolu s dospělou hrdinkou Pavlou přenese z maloměsta padesátých let do Prahy, která je jako celé Československo "dočasně" obsazená okupačními vojáky - a v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatickými čímany, kteří pochopili, že za jistých okolností teď "všichni můžou nahoru". Dobu relativního ideologického uvolnění totiž vystřídala éra zdánlivě nevinných i naprosto zásadních osobních kompromisů, a tak má Pavla možnost zblízka pozorovat morální diferencování tehdejší společnosti. Protože se převážně přátelí se začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky, provede nás autorka v této knize Prahou bohémskou, ale kromě toho i Prahou veksláků, číšníků a servírek, Prahou, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat, takže většinu domů v centru lemuje ošklivé dřevěné bednění… Pavla zjišťuje, že existuje nejeden recept, jak vyzrát na křiváckou dobu, ale žádný se neslučuje s její umanutou potřebou rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, čistotou a falší. Jde tedy o to, zda za daných okolností opravdu může v Praze najít domov a svobodu, jak o tom snila. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 10. 2012, 17:10
Jelo se kamsi noční tramvají, pak ještě autobusem, za okny ubývalo světel. Mlčeli jsme, podřimovali, leckdo zalitoval, že se nechal strhnout k nočnímu výletu. Propluli jsme tiše výtahem do patra pod střechou. V útulně zařízené garsonce jsem zase trochu ožili, povalovali se po koberci, kouřili, pili víno z lahví a poslouchali desky. Nevšimla jsem si, kdo pustil elpíčko s Krylem. Byl to zásah. Každý z nás strnul v momentální pozici, vypadali jsme jako zkamenělci v nějaké pohádce. Nečekaně vyhřezlo všechno, o čem už jen mlčíme, otevřely se vnitřní rány. "Tuhle mám z Mnichova," zamumlala Gábina do nadechnutí mezi dvěma písněmi. "Ty svině, ty svině," opakoval nenávistně student fyziky a básnířka se ho přestala dotýkat, jen napjatě poslouchala. Hostitelka ukryla tvář na složené ruce. Když se na gramofonu dotočila Rakovina, nasadila Krylovo první elpíčko, které vyšlo v šedesátém osmém. Bylo nám zle, ale nebránili jsme se, jako se otrávení jedovatejma houbama nebrání výplachu žaludku. Hlavu v nás zdvíhal vzdor, vzteklá lítost, nenávist, opovržení, samé hnací emoce, jenže jsme věděli, že až deska dohraje, emoce necháme tiše dobublat, aby se dalo nějak žít. "I naše generace má svoje prominenty," zpíval Kryl a já se snažila nedívat na dávného přítele, o kterém byla řeč, "má svoje kajícníky a fízly z honorace a skromné úředníky a tvory bez svědomí a plazy bez páteře a život v bezvědomí…" Slova jsem všichni znali, uměli jsme z téhle desky všechny písničky, ale nepřidali jsme se, hrdla jsme měli stažená.
"Už nejsme to co kdysi, už známe ohnout záda, umíme kompromisy a zradit kamaráda, a vděčni dnešní realitě líbáme cizí ruce …"
Zjistila jsem, že mám mokré tváře.
-----------------------------------

Komentář k celé trilogii (Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý) jsem vložile ke knize Bereme, co je.

cisty
60% 60% 60% 60% 60%
  13. 1. 2014, 20:21
Oproti prvnímu dílu trilogie mne tato kniha trochu zklamala. Možná bylo záměrem, aby vyzněla tak, jako doba, kdy se děj knihy odehrává - tedy ponuře a beznadějně. První díl byl svěží a byla jsem z něj nadšená. O druhé části trilogie to říci nemohu.