Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Bereme, co je

73%
4 26
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Bereme, co je Originální název: Bereme, co je

Nejnovější vydání:
Abonent ND - 2005
ISBN: 978-80-7258-204-6
Počet stránek: 295
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 1x v oblíbených
v přečtených 53x v přečtených
v knihovně 7x v knihovně
k přečtení 9x k přečtení
právě čte 1x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Abonent ND (2005) 978-80-7258-204-6 295

V románu nazvaném "Bereme, co je" předkládá autorka sugestivní generační výpověď, která je i výjimečně přesnou analýzou komunistického režimu. S bravurou a neobyčejně čtivě popsala generaci, jíž předcházeli Škvoreckého Zbabělci a na niž navázala éra Vieweghových Báječných let pod psa. Hrdinka příběhu dospívá v šedesátých letech na maloměstě a jako většina mladých lidí touží po lásce, svobodě a uplatnění. Rodina, v níž vyrůstá, i neprodyšný krunýř místní partajní vrchnosti jí ovšem brzy dají jasně najevo, že není na ní, aby o sobě rozhodovala, že od toho jsou tu jiní... Autorka s brilantním humorem nemilosrdně charakterizuje ona léta naděje a zklamání. Život v upadané diktatuře však nabízí jen náhražky a malé lidské tragikomedie, které Nosková pozoruje plnokrevným ženským pohledem a popisuje s ironickým odstupem. Autentičnost a syrovost této prózy, jejímž leitmotivem je hledání ztraceného otce, ohromí. (Založil/a: al-ma)

(více)  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Fabienne
80% 80% 80% 80% 80%
  11. 10. 2012, 17:05
„Ále, stejně to byli divoši,“ nedokáže se už zastavit babička a sugestivně maluje známý obraz: rudoarmějci s vysedlými lícními kostmi jedou plavit armádní koně. Hulákají a ženou se tryskem k nádržím dočista nazí, aniž vědí to co cihelňáci, že nevinně vypadající hladina pod sebou skrývá třicet metrů hlubokou jámu po vytěženém jílu a má na svědomí životy několika dětí. Za koňmi utíkají šílené ženské, zapomněly na strach ze znásilnění, vidí jen, jak nahatí divoši před sebou na koňských hřbetech bez sedel přidržují jejich napůl vyděšené a napůl nadšené syny. O večerch cihleňáci prohlíželi příkopy, v nichž nalézali svá uloupená kola. Pod namířeným samopalem byl totiž domorodec nucen vzdát se byciklu, na němž se pak ruský voják kejklal po silnici do té chvíle než píchl. Pak odhodil kolo do příkopu a přepadl si jiného cyklistu.
*
*
Zážitek s návštěvou mi v kostce sdělil toto: někde existuje jiný svět, znepokojivě blahobytný, radostný, jehož obyvatelé nad námi kroutí hlavou. Svět plný dobrých a krásných věcí, bez rudých partajníků, jak Vídeňáci našim soudruhům nekompromisně říkali, ale cizí, odtažitý a posměvačný. A protože je absolutně nedostupný, nebudu se užírat, po něm toužit a nad námi vzdychat. Budu brát to, co je, neboť nelze mít to, co není.
-------------------------------

Trilogie Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý pro mě byla tak trochu jako vánoční cukroví. Nemyslím tak sladká a sytá, ale stejně jako to cukroví jsem ji musela nechat
pořádně uležet. Bezprostředně po přečtení jsem byla lehce naježená a vlastně ani nevím proč. Po čase jsem musela konstatovat, že si čtyři hvězdičky zaslouží. Jediné, co mi vadilo, byly poetické metafory a popisy situací, které byly vždy jednověté a mě osobně v textu rušily. Mám totiž ve zvyku se u takovýchto vět zastavit, přečíst si je znovu, vychutnat. Narušovalo mi to plynulost děje - ale možná, že jenom mně:-)
Myslím, že jinak bude trilogii hodnotit člověk, který prožil např. 20 let totality a jinak ten, který ji nezažil.
Tosim
80% 80% 80% 80% 80%
  16. 11. 2015, 10:57
V mnohém připomnělo Jana Zábranu. Doba socialismu (zde přelom padesátých a šedesátých let), nelíčená tentokrát skrz zjemňující dětský pohled (Irena Dousková), nebo anarchistický humor (Petr Šabach), ale syrově a bez příkras. Je vidět, že autorka vycházela ze svých zážitků. Realita rodiny, továrny, venkova i Slovenska, tolik vzdálená přáním a propagandě oficiálního dobového pohledu. Jen ta fotka z filmu Rebelové starším vydáním moc nepomohla. 90%.
cisty
100% 100% 100% 100% 100%
  7. 1. 2014, 22:05
Fascinující román. Zpočátku mě zaujalo humoristické líčení života v době komunistické vlády. Pak pro mne až neuvěřitelný negativní vztah mezi matkou a dcerou (ale ten byl popsán tak, že se dá věřit, že i takové vztahy mezi blízkými bytostmi existují). Ovšem závěr knihy je nezapomenutelný. Všechna čest. Už se těším, až si přečtu druhou část trilogie s názvem Obsazeno.
Pro mne jednoznačně 100% s tím, že se ke knize brzy vrátím znovu, abych ji řádně vychutnala. Při tomto prvním čtení jsem ji hltala.