Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Zánik jednoty mezi západem a východem 1054

80%
4 1
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Zánik jednoty mezi západem a východem 1054

Podtitul: Transkulturní bod zlomu?


Originální název: Zánik jednoty mezi západem a východem 1054
Poprvé vydáno celosvětově: 2013

Nejnovější vydání:
Moravapress - 2013
ISBN: 978-80-87853-06-1
Počet stránek: 122
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 0x v oblíbených
v přečtených 1x v přečtených
v knihovně 2x v knihovně
k přečtení 1x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 0x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Moravapress (2013) 978-80-87853-06-1 122

Centrální otázkou této práce je, zda události roku 1054 fakticky vedly k vypuknutí schizmatu mezi západní a východní církví. Ve vědeckých a ekumenických diskuzích posledních let je vzájemná exkomunikace mezi církvemi Říma a Konstantinopole v r. 1054 stále považována za počátek tzv. Velkého východního schizmatu. V této odborné monografii autor popisuje vývoj vztahů mezi společností křesťanského Západu a Východu v 11. století, sleduje příčiny rostoucího napětí, názorové a kulturní střety a dochází k závěru, že rozdělení obou církví bylo dlouhotrvajícím procesem, který započal již ve 4. století, v 11. století zásadním způsobem gradoval, ale teprve počátkem 12. století byl nevratně zpečetěn. (Založil/a: kretinostupido)

(více)  

Štítky

více  
Marek Matějek Marek Matějek

Další díla
Zobrazit další díla autora  

Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

kretinostupido
80% 80% 80% 80% 80%
  27. 1. 2014, 18:02
Tato odborná historická práce pojednává o vztazích východního a západního křesťanství v polovině 11. století. Spor řeckého patriarchy Michaela Kerullaria a tří latinských legátů v čele z Humbertem ze Silvy Candidy poznamenal (lépe řečeno předznamenal) vztahy - do té doby relativně jednotné - círvke až do druhé poloviny 20. století. Vzájemná exkomunikace obou představitelů východu a západu nebyla však ničím v porovnání s první křížovou výpravou (1096-1099 n.l.), která v podstatě ještě více rozdmíchala napjaté vztahy římského papeže a konstantinopolského patriarchy. Jen jedna moje faktická poznámka - kapitolu č. 9 bych předřadil úplně na začátek. Uceleně totiž rozkrývá historické pozadí schizmatu a také zmiňuje jednotlivé osoby, které se církevního rozkolu účastnily ... čtenář by se tak lépe orientoval v problematice a v následujících kapitolách, které detailně popisují především korespondenci hlavních představitelů křesťanské církve té doby.