Registrovat
Přihlášení
nebo
Ztracené heslo?
Na úvodní stránku Na úvodní stránku
Československá bibliografická databáze
Registrovat

Barva nachu

87%
4 37
Hodnotit lze až po přihlášení
Zavřít Chcete knihu okomentovat, hodnotit či ji uložit do svého knižního seznamu? Začnete zde

Barva nachu
Autor:
Originální název: The Color Purple

Nejnovější vydání:
Argo - 2001
ISBN: 80-7203-340-9
Počet stránek: 252
Sdílet
  Facebook   Twitter   Zobrazit adresu   Poslat e-mailem
Kde kniha žije?
v oblíbených 9x v oblíbených
v přečtených 55x v přečtených
v knihovně 6x v knihovně
k přečtení 57x k přečtení
právě čte 0x právě čte
si přeje 3x si přeje
Skrýt  

Všechny obaly

Skrýt  

Všechna vydání knihy

Nakladatelství (rok) ISBN Počet stránek Poznámka
Argo (2001) 80-7203-340-9 252

Dnes již klasické dílo – slavný román, psaný formou jednoduchých dopisů Bohu, o ženském sebeuvědomování i sebevědomí. Nejznámější dílo afroamerické spisovatelky, která spolu s Toni Morrisonovou představuje v Americe výrazný ženský hlas a která započala éru literatury, v níž si ženské spisovatelky troufly psát otevřeně o svém sexuálním prožívání.. Barva nachu byla v USA (tedy ještě před později tak opatrnou "politickou korektností") nadšeně přijata, získala dvě nejdůležitější literární ceny a také ji úspěšně zfilmoval Steven Spielberg. Nezapomenutelný literární portrét hrdinky Celie, jejích přátel a rodiny je plný vášně, bolesti a chuti do života. K opravdovosti a dojemnosti příběhu přispívá především jazykový způsob, jakým je Celiina výpověď podána. (Založil/a: Dennie)

(více)  

Štítky

více  
Alice Walker Alice Walker
*09.02.1944


Komentáře



Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace

Scarlett
60% 60% 60% 60% 60%
  5. 2. 2016, 13:21
Postmoderní literaturu moc nehltám. Tohle bylo zajímavé spíš kvůli jazyku (African American Vernacular English) a ve spojení s historickými souvislostmi (ženská černošská autorka, kritický pohled na vlastní etnikum atd.). Jako všechna postmoderní díla to ve mně zanechalo spíš plno (zvláštních) pocitů než ryzí radost ze silného příběhu. A asi mě i trochu zklamalo, že to dopadlo tak nějak uspořádaně - všechno se vysvětlilo, všichni si odpustili, všichni se shledali. Jeden by skoro čekal "a žili šťastně až do smrti".