Matka
|
Autor: Karel Čapek Originální název: Matka Česká literatura / Drama ISBN: 80-86216-48-9 Počet stránek: 88 První vydání: 1938 Nakladatelství: Artur - 2004
|
 |
V oblíbených: 37x |  |
V přečtených: 390x |
Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích (myšlenku napsat tuto hru vnukla Čapkovi jeho manželka, herečka Olga Scheinpflugová) patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby. Čapek zde dokazuje na jednání hlavní hrdinky sílu člověka, jejímž údělem je dávat život a udržovat jej, která však je svým svědomím nucena poslat i posledního z pěti synů hájit napadenou vlast, že neúčastí nelze zachraňovat ohrožené lidstvo.
Komentáře ke knize Matka:
Nové komentáře můžete vkládat po přihlášení | Nemáte zde účet? - Rychlá registrace
Čtení této knihy pro mne bylo opravdovým literárním zážitkem. Celé dílo je velice silné, zoufalost matky je tak autentická... Doporučuji všem, tato kniha musí pohnout se srdcem každého...
Tato ,,kniha" (divadelní hra, ale četla jsem ve formě scénáře) se mi líbila. Karel Čapek má takové originální nápady, tady krásně vystihl lásku matky k dětem. Líbilo se mi hodně pasáží.
Příběh je o matce, která ve válce v Africe ztratila muže (za pravdu), nejstarší syn Ondra zemřel na nákazu (za vědu) a ona s nimi rozmlouvá. Čapek chtěl, aby si lidé nemysleli, že jsou to duchové, ale lidé žijící v představách ubohé matky. Zbyli jí tři čtyři syni. Jiří, Kornel, Petr a Toni. Jeden po druhém umírají. Jiří za pokrok, Petr za víru, Kornel za vlast, matka je z toho celá zhroucená a nechce dát svého posledního syna Toniho, protože je droboučký a citlivý. Vyčítá svým dětem a muži, že je lehké umřít, ale jaké to je pro ty, komu umřeli, na to už nepomyslí (každý umřel vlastně cíleně, za svoje hodnoty). Pak však z rozhlasu uslyší, že nepřátelští vojáci hodily pumy na obecnou školu, prchající děti postříleli, zničili jedno město plné civilistů, hlavně žen a dětí...že nejen jí umřeli syni a válka by se skutečně měla zastavit.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
Strhne pušku ze stěny a podá svému jedinému synovi, jedinému stvoření, pro které měla smysl žít: Jdi!
Líbilo se mi hodně scén, které tu chcu pro sebe napsat:
Matka rozmlouvá s mrtvým mužem a synem Ondrem, které vidí jen ona. Do pokoje vběhne Jiří (syn): Dobrý večer, maminko. Nazdar, tati. Tě bůh, Ondro!
... Matka s hrůzou vstává: Počkej - Jiří, ty vidíš...tatínka...a Ondru?
Jiří: Vidím maminko. Jak bych je neviděl?
Matka: Ale vždyť oni...oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět...jak ty s nimi můžeš mluvit - Jiří!
Jiří: No víš, mami - Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je celé.
Matka: Jirko, tobě se něco stalo?
... Jiří: Nesmíš se zlobit maminko, ale já jsem se zabil.
(drsný)
Jiří: Víte, ono se řekne...umřít za něco velkého: za vědu, za vlast, za víru, za spásu lidstva nebo co; ale když je člověk v tom -
Ondra: - tak to vypadá jinak, já vím. Kdyby si lidé dovedli představit, jak při tom člověku je, tak by se...snad...míň oháněli tím, že je krásné...za něco umřít. Krásné! Já jsem moc krásného na své smrti nenašel.
--
Starý pán (matčin otec): Víš, když ty ses měla narodit...tak to tvou maminku mohlo stát život. Já jsem klečel u ní a...nu, hrozně jem se stydel, víš? Říkal jsem si...tak tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, - a co já?
--
Ženský hlas v amplionu: Slyšte, slyšte slyšte! Vomáme všechny muže do zbraně. Voláme všechny muže. Na nás nezáleží. Už nebojujeme za sebe, ale za zem svých otců a dětí. Ve jménu mrtvých i budoucích, voláme do zbraně celý národ.
(silný)
Hlas z amplionu: - Už ne lidský hlas, ale vlast sama vás volá. Já vlast volám všechny muže. Já matka vlast prosím své syny: braňte mne, braňte mé děti!
o knize
Příběh je o matce, která ve válce v Africe ztratila muže (za pravdu), nejstarší syn Ondra zemřel na nákazu (za vědu) a ona s nimi rozmlouvá. Čapek chtěl, aby si lidé nemysleli, že jsou to duchové, ale lidé žijící v představách ubohé matky. Zbyli jí tři čtyři syni. Jiří, Kornel, Petr a Toni. Jeden po druhém umírají. Jiří za pokrok, Petr za víru, Kornel za vlast, matka je z toho celá zhroucená a nechce dát svého posledního syna Toniho, protože je droboučký a citlivý. Vyčítá svým dětem a muži, že je lehké umřít, ale jaké to je pro ty, komu umřeli, na to už nepomyslí (každý umřel vlastně cíleně, za svoje hodnoty). Pak však z rozhlasu uslyší, že nepřátelští vojáci hodily pumy na obecnou školu, prchající děti postříleli, zničili jedno město plné civilistů, hlavně žen a dětí...že nejen jí umřeli syni a válka by se skutečně měla zastavit.
MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti?
Strhne pušku ze stěny a podá svému jedinému synovi, jedinému stvoření, pro které měla smysl žít: Jdi!
Líbilo se mi hodně scén, které tu chcu pro sebe napsat:
Matka rozmlouvá s mrtvým mužem a synem Ondrem, které vidí jen ona. Do pokoje vběhne Jiří (syn): Dobrý večer, maminko. Nazdar, tati. Tě bůh, Ondro!
... Matka s hrůzou vstává: Počkej - Jiří, ty vidíš...tatínka...a Ondru?
Jiří: Vidím maminko. Jak bych je neviděl?
Matka: Ale vždyť oni...oni jsou mrtvi, Jirko! Jak ty je můžeš vidět...jak ty s nimi můžeš mluvit - Jiří!
Jiří: No víš, mami - Ale nebudeš se na mne zlobit? Mně se totiž něco porouchalo na letadle, víš? To je celé.
Matka: Jirko, tobě se něco stalo?
... Jiří: Nesmíš se zlobit maminko, ale já jsem se zabil.
(drsný)
Jiří: Víte, ono se řekne...umřít za něco velkého: za vědu, za vlast, za víru, za spásu lidstva nebo co; ale když je člověk v tom -
Ondra: - tak to vypadá jinak, já vím. Kdyby si lidé dovedli představit, jak při tom člověku je, tak by se...snad...míň oháněli tím, že je krásné...za něco umřít. Krásné! Já jsem moc krásného na své smrti nenašel.
--
Starý pán (matčin otec): Víš, když ty ses měla narodit...tak to tvou maminku mohlo stát život. Já jsem klečel u ní a...nu, hrozně jem se stydel, víš? Říkal jsem si...tak tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, - a co já?
--
Ženský hlas v amplionu: Slyšte, slyšte slyšte! Vomáme všechny muže do zbraně. Voláme všechny muže. Na nás nezáleží. Už nebojujeme za sebe, ale za zem svých otců a dětí. Ve jménu mrtvých i budoucích, voláme do zbraně celý národ.
(silný)
Hlas z amplionu: - Už ne lidský hlas, ale vlast sama vás volá. Já vlast volám všechny muže. Já matka vlast prosím své syny: braňte mne, braňte mé děti!
o knize
UŽIVATEL Skot [6. 9. 10, 11:52]
Městká knihovna v Praze zpřístupňuje kompletní dílo Karla Čapka v textové podobě na stránce: http://www.mlp.cz/karelcapek/
Digitalizovanou knihu (Ćapek, Karel. Matka. Praha : Borový, 1938. 115 s.) pak lze nalézt na adrese:
http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/264384
Digitalizovanou knihu (Ćapek, Karel. Matka. Praha : Borový, 1938. 115 s.) pak lze nalézt na adrese:
http://kramerius.mlp.cz/kramerius/handle/ABG001/264384
Silná myšlenka díla, silné okamžiky v něm, krásné citace, ale postupná a brzká smrt všech synů mi přišla úsměvná. Z obsahů v učebnicích vyznívalo dílo pompézněji.
Toto drama patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu z Čapkova díla.