Stále je co objevovat

11.03.2010: Alexandre Dumas starší stále patří mezi nejčtenější francouzské autory. Napsal nespočet romantických historických románů, novinových článků a divadelních her. Ačkoliv jsou jeho romány stále znovu vydávány, je kupodivu i co objevovat.
Dumas dovršil své životní historické dílo, jímž obsáhl dějiny Francie od renesance po svoji dobu, tedy od Královny Margot po Hraběte Monte Crista, volnou trilogií z doby Napoleonovy obsahující Les Blancs et les bleus (Bílí a modří), Les Compagnons de Jéhu (Druhové Jehuovi) a barvitou fresku z doby Napoleonovy Le Chevalier de Sainte-Hermine (Rytíř de Sainte-Hermine). Tento zapomenutý román vycházel pouze v listu Le Moniteur universel na pokračování a po autorově smrti zůstal nedopsán. Claude Shopp, který rukopis objevil, pracoval deset let na jeho vydání a výsledkem je dílo, jež si v ničem nezadá s Hrabětem Monte Cristem i Třemi mušketýry. Příběh se odehrává prakticky již za Dumasovy současnosti, v době pro něj obzvláště citlivé díky osudu jeho otce, jenž byl stejně nadějným mladým generálem jako Napoleon, a jen shodou okolností, protože byl v kritických okamžicích potlačení pařížské povstání mimo město, jeho kariéra pohasla, což Alexandre celý život považoval za velkou křivdu.

Rytíř Hector ze Sainte-Hermine, titulní postava románu, elegantní mladík pocházející z významného šlechtického rodu, jehož otec i bratři zemřeli během revoluce na straně roajalistů, se hodlá také účastnit boje o znovunastolení království. Osud ho však zavede jako prostého vojína do Napoleonova vojska, kde se proslaví výjimečnou odvahou a udělá vynikající kariéru. Sváří se v něm povinnost k rodovým zásadám a obdiv k charismatickému generálu Bonapartovi, z nějž se stane císař Napoleon.
Autor v tomto románě znovu naplno uplatnil svůj výjimečný vypravěčský talent při líčení politických intrik a odvážných činů čestných a udatných mužů či krásných a chytrých žen, při dramatických popisech nejslavnějších Napoleonových bitev a dobových reálií, díky nimž se román stává i zajímavým historickým obrazem doby.

Podobný osud provázel i další z Dumasových románů, Le sphinx rouge (Rudá sfinga, 1865), který byl také znovuobjeven až v roce 2008. Dumas se v něm vrací do doby vlády Ludvíka XIII., do níž zasadil i svůj nejslavnější román Tři mušketýři. Znovu se octneme v samém srdci 17. století, na dvoře slabého krále, jeho silného ministra Richelieua, na dvoře plném intrik a vnitřních zmatků, které zasáhly celou Evropu. Děj začíná právě ve chvíli, kdy bylo dobyto La Rochelle, a před králem či spíše jeho geniálním ministrem vyvstávají další problémy: Richelieu, jemuž jde především o blaho Francie, musí především upevnit svoji moc, dále je potřeba odhalit autory spiknutí, které stálo život Jindřicha IV., připravit tažení do Itálie, a pak je tu problém, snad největší: Anna Rakouská stále ještě nedala francouzskému trůnu dědice…
Dumase fascinuje osoba kardinála de Richelieu, jemuž dal historik Michelet přezdívku Rudá sfinga. Osoba muže obávaného, nenáviděného i obdivovaného, který však ovlivnil Francii do té míry, že vládu Ludvíka XIII. lze nazvat epochou kardinála de Richelieu. Dumas sice začíná vyprávění v době, kdy skončil Tři mušketýry: po dobytí La Rochelle. Avšak Rudá sfinga není pokračováním Mušketýrů, ale jeho důstojným protějškem.

Alexandre Dumas starší (Dumas Davy de la Pailleterie, 24. 7. 1802 – 5. 12. 1870)
Jeho děd, markýz Antoine-Alexandre Davy de la Pailleterie sloužil ve francouzské armádě na Haiti, kde se oženil s otrokyní černé pleti, Marie-Césette Dumas. Jeho otec se též věnoval vojenské kariéře, v revoluční armádě pod matčiným jménem (Thomas-Alexandre Dumas) se proslavil svými schopnostmi a odvahou a v 31 letech se stal generálem. Během revoluce přišla rodina o veškerý majetek, a tak když v roce 1806 generál Dumas umírá, zanechává čtyřletého syna s matkou v obtížném postavení.
Po restauraci odchází dvacetiletý Dumas do Paříže, kde má zchudlá rodina stále ještě reputaci a známosti mezi aristokracií, a získá zaměstnání v úřadě královského paláce. Začíná přispívat do novin a v roce 1829 píše svou první divadelní hru Jindřich III. a jeho dvůr. Po dalších hrách následují romány, své nejslavnější, Tři mušketýry a Hraběte Monte Crista vydává v letech 1844 a 1846. Po zániku francouzského království v roce 1851 utíká Dumas do Bruselu, částečně také před věřiteli, protože je schopen rozházet všechny své obrovské příjmy. Stráví dva roky v Rusku a nakonec se účastní snah o sjednocení Itálie. Do Paříže se vrací v roce 1864. V roce 1870 umírá v chudobě po nesmírně plodném životě ovlivněném jak napůl aristokratickým a napůl otrockým původem, tak vyprávěním své záhy ovdovělé matky o nedoceněných hrdinstvích generála Dumase a křivdách způsobených jeho rodině.

Autor: Nakladatelství Baronet