Je nesmírně příjemné mít možnost psát knižní recenzi, v níž nemusíte úzkostlivě dbát na utajení pointy a neustále okolo ní kroužit jako kolem horké kaše. Prozrazení dosud běžně uznávaného předpokladu, že E=mc², žádnou katastrofu nezpůsobí, čtenáři nebudou frustrovaní, že již od počátku vědí, "jak to dopadne" a "o čem to je". Naopak je to utvrdí v domnění, že v této oblasti je svět dosud v pořádku.

Kniha Lehkost bytí aneb Bytí jako světlo (další podtitul zní O hmotnosti, éteru a sjednocování sil) je dalším příspěvkem k proudu literatury, jenž si klade za cíl seznámit širokou neodbornou veřejnost se současným stavem poznatků o stavbě hmoty a v konečném důsledku i o původu všeho, co nás obklopuje. Žijeme v období, kdy se fyzika vyvíjí bouřlivým tempem, nebýt však občasných novinek, které probleskují televizními zprávami a internetovými články, ani bychom si to neuvědomovali. Ale informace o neutrinu, spěchajícím tempem překračujícím rychlost světla, a o letmém záblesku Higgsova bosonu, objevujícího se při srážkách v ženevském velkém hadronovém urychlovači, snad zachytil každý, kdo se alespoň náznakem o tuto oblast fyziky zajímá.

Pokud pomineme učebnice určené pro studenty daného oboru, objevují se na knižním trhu různé skupiny knih, které chtějí přispět popularizaci tohoto, pro některé lidi poněkud tajemného, oboru. Encyklopedie s mnoha přitažlivými barevnými obrázky a minimem textu, knížky objasňující přírodní zákony pomocí povídek a bajek (Baňková, Gamow) nebo publikace, kladoucí si za cíl sblížit moderní fyziku s nazíráním starých filosofií, jako to dělá třeba Tao fyziky Fritjofa Capry. Lehkost bytí patří do další rozšířené skupiny, kterou reprezentují populární texty renomovaných odborníků. Kniha Franka Wilczeka se snaží o odlehčený popis nejnovějších směrů, jimiž se fyzikové ve svém bádání ubírají. Není to učebnice, která by si kladla za cíl naučit čtenáře základní fyzikální zákony, nebo jej provést dějinami fyziky. Dokonce očekává určitou úroveň znalosti Einsteinovy teorie relativity, Lorentzových transformací či kvantové fyziky. Rekapitulace historie objevů v oblasti subatomárních částic autorovi slouží pouze jako odrazový můstek pro zdůvodnění, proč fyzika kráčí právě takovým směrem a jaké jsou mezery v současných nejnovějších teoriích. Frank Wilczek je pro takové vysvětlování muž na pravém místě. Kromě jiných významných ocenění se může „pochlubit“ Nobelovou cenou, získanou v roce 2004 za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce. Vysvětlování podstaty této teorie a důsledků, které z ní plynou, věnuje také část své knihy.

Lehkost bytí rozhodně není „lehká“ kniha. Nepoddá se čtenáři snadno, ale o to snad ani nejde. Jak jsem již konstatoval, není to učebnice a neklade si za cíl vychovat další teoretické fyziky. Některé části jsou natolik složité, že se stávají pro ne-fyzika jen velmi těžce srozumitelné, ale pokud chtěl autor pouze ilustrovat složitost a úskalí cesty k současnému poznání, cíle bylo dosaženo. To by si měl potenciální čtenář tohoto díla uvědomit a smířit se s tím, že některé autorovy vývody mu zůstanou i nadále utajeny. A že pocit, který si z této knihy odnese, nebude vítězství a zmoudření, ale němý údiv nad zdánlivou složitostí, v níž se skrývá harmonie přírody. K orientaci v knize přispívá nejen rejstřík (u publikací tohoto ražení téměř povinný), ale i stručný slovníček objasňující použité výrazy. Autor podotýká:
„Ze slovníčku lze také vytěžit zrnka moudrosti vhodná ke kokteilovým večírkům.“
Optimismus, čišící z této věty, je zřejmě zapříčiněn faktem, že hosté večírků, na kterých se Frank Wilczek pohybuje, ho považují za roztomilého exota, jemuž nerozumí ani slovo.

Frank Wilczek se snažil svou knihu oživit citáty z krásné literatury nebo drobnými vtipy a dokázat tak, že jeho přednášky nejsou suchopárné, ale že se dokáže orientovat i v jiných oborech. I název knihy odvozuje od svého oblíbeného autora Milana Kundery. Ve zlidšťování textu mu vydatně, hlavně dobrými radami, pomáhala jeho manželka Betsy, novinářka a blogerka. Pro zvídavé: poslední fotografie v barevné příloze s textem „Autor s proslulou blogerkou Betsy Devinovou…“, je rodinný snímek. Některé rodiny si zapózují v Disneylandu, Wilczekovi v detektoru LHC urychlovače. Odbočky od strohého tématu jsou pro knihu velmi užitečné, i když lehkostí a vtipností zdaleka nedosahují kvalit bonmotů Richarda Feynmana, fyzika a známého autora popularizujícího fyziku. Na Feynmana Wilczek několikrát vzpomíná i v souvislostech se soukromými rozhovory a z textu vyplývá, jak moc mu byl blízký.

Kniha, která má náročný odborný obsah a snaží se čtenáře zaujmout i jazykovou stránkou, je pro překladatele těžký úkol. Prof. RNDr. Jan Fischer, DrSc., vědecký pracovník Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky, se ho zhostil velmi dobře. V doslovu se dotkl i obtíží, které takový překlad s sebou nese, například české názvosloví v dynamicky se vyvíjejícím oboru.

Lehkost bytí je populárně naučná kniha, určená pro pokročilejší čtenáře se zájmem o nejnovější objevy v oblasti fyziky, bez znalostí základních pojmů velmi těžce srozumitelná. Neposlouží jako učebnice, pro studenty fyziky je příliš obecná. I pro ně však může být zajímavé nahlédnutí do „obyčejného“ myšlení významného fyzika a konfrontace obsahu přednášek s tématy živými před třemi lety. Pro ostatní je to příležitost na získání všeobecného přehledu o problémech současné vědy. Autor se nesnaží předstírat, že v oblasti vědy víme vše, naopak v posledních kapitolách naznačuje různé cesty, kterými se fyzika ubírá, a předestírá, kolik nejasností a rozporů v tomto oboru dosud panuje. To samozřejmě nemá být pro čtenáře stresující připomínka nevědomosti lidstva, ale ukázka nesmírného prostoru pro potenciálně vzrušující dobrodružství, která nás v oblasti zkoumání podstaty hmoty a vesmíru ještě čekají.