Nebezpečná láska je prvotinou české autorky, která začínala se psaním na serverech vytvořených pro začínající autory. Právě tam zaznamenala své první úspěchy a nalákala k sobě své první fanoušky. Nebezpečná láska je ukázkou toho, že i z povídky, která nebyla psána s velkými ambicemi, se může stát dobrá kniha.

První bod, který na knize zaujme je jednoznačně styl, jakým je napsaná. Ačkoliv je čeština jazyk bohatý na slovní zásobu, většina českých autorů s ní neumí pracovat. Nebezpečná láska je ukázkou toho, co se dá s knihou udělat, když máte ten správný cit pro jazyk a se slovy si hrajete. Po celou dobu čtení se dokážete vcítit do postav a zažívat přesně to, co ony.

Příběh je vyprávěn z pohledu Paige, která pracuje jako ošetřovatelka, které ve chvíli, kdy jí umře její poslední pacient opatří jí její bývalý zaměstnavatel práci u jeho obchodního partnera, který potřebuje ošetřovatelku pro svého syna. Paige ani na chvíli neváhá, vidina práce s dítětem, kterému nehrozí každý den smrt, jí přijde osvobozující. Jenže Michael Bavetta není zas až takové dítě, po fyzické stránce vypadá jako dospělý muž, ovšem mentálně se kvůli autonehodě vrátil na úroveň asi tříletého dítěte. A jako by toho neměla dost, začíná přicházet na to, že Bevettovi nejsou zrovna spořádaná bohatá rodinka.

U Michaela bych byla všemi deseti pro to, aby alespoň jednou za knihu udělal něco, za co bych ho chvíli nenáviděla. Nejde nepropadnout obou jeho verzím. Té dětské, i té dospělé. Přesto musím uznat, že nejvíce jsem si užívala chvíle, kdy byl tím malým klukem, který říkal přesně to, co si myslel a nepřemýšlel nad tím, jaké to bude mít následky.

Přesto se musím přiznat, že jsem nejdříve moc nevěřila na kombinaci dítěte v těle dospělého. A myslím, že víc jsem se mýlit nemohla, bylo to naprosto dokonale vymyšlené.

Vaší oblíbenou postavou se dozajista stane i Robert, Michaelův starší bratr, který , jak se staral o svého bratra, ačkoliv jsem ho při některých jeho náladách chtěla zabít. A poté mu useknout prsty a zaledovat je.

Další věc, kterou si mě autorka získala bylo to, že ačkoliv jsou hrdinou většinou ti ‚zlí‘, dokázala z nich udělat lidi, do kterých by jste na první pohled neřekli, co jsou zač. Autorka z nich neudělala zrůdy, které vraždí na potkání a jenom kvůli tomu, že po nich vrhnete pohled, který se jim nezamlouvá. Například u Johnnyho se mi ani nechtělo věřit, že by kdy někoho vůbec zabil, byl vykreslen jako typ člověka, kterému by jste řekli všechna svá trápení a který by vám dokázala vykouzlit úsměv na tváři. Prostě jako hodný strýček.

V knize hraje svoji roli i mafie, které se ovšem v knize nepodíváte moc zblízka na zoubek. Přesto se stane velmi důležitým pojítkem mezi první částí knihy a tou druhou, ve které se podíváme o trochu blíže pod pokličku Italské mafie.

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Dokážete se u ní pobavit, pobrečet i vyděsit, ovšem pobaveni budete nejvíce. Je psaná pro jakoukoli věkovou skupinu, ovšem nejvíce zaujme dospělé. Přesto své poselství splní ať už je vám kolik chce.