Představte si svět, v němž v šestnácti nenastoupíte na gymnázium. Neskočíte každý pátek na vlak s cílem strávit po týdnu školních útrap víkend s rodinou. Nemáte šanci navázat známost v sousedním městě. Přestavte si, že v šestnácti někdo jiný podle vaší povahy, sklonů a přístupu určí, zda vám bude dopřáno nadále žít s lidmi, kteří vás doprovázejí od narození. Nebo vás od všechno známého nadobro odtrhne. Ano, máte víceméně volbu. City ale stranou. Od její upřímnosti se bude odvíjet zbytek vašeho života. Beatrice Priorové je čerstvých šestnáct.

Vítejte v dystopickém Chicagu. Městě, z nějž v budoucnosti zbývá pouhý střed, okraje jsou pusté a v ruinách. Hranice je obehnaná plotem. Jezera za ní zanikla v močálech. Co se nachází dál, to už není úplně jisté. Snad farmy, odkud putují do Chicaga i tak skromné zásoby potravin. A možná něco nebezpečného, před čím je nutné vysoké ploty střežit. Co je to ale za bezpečí, když se všechny brány zamykají zvenčí?

Město rozdělilo své obyvatele do pěti takzvaných frakcí. Lidé jsou v nich zařazeni podle způsobu, jakým smýšlejí. O tom napovídají už samotné jejich názvy. Mírumilovnost. Upřímnost. Sečtělost. Neohroženost. Odevzdanost. Poslední z nich je dosud domovem Beatrice. Měl by jím být navždy. Miluje svou rodinu, respektuje přísné zákony Odevzdanosti. Jenže nemyslet celý život na vlastní pohodlí a v první řadě sloužit druhým? Na to má dívka i přes veškerou snahu příliš ohně v těle.

U okna v křídle E se zastavím a čekám, dokud nezahlédnu Neohrožené. Dělám to každé ráno. Přesně v 7:25 prokazují svou statečnost a seskakují z jedoucího vlaku.
Otec jim přezdívá „uličníci“. Tváře jim zdobí piercingy, po těle mají tetování a nosí černé šaty. Jejich prvořadým úkolem je střežit oplocení, kterým je naše město obehnáno. Před čím, to nevím.
Měli by mě uvádět do rozpaků. Měla bych se divit, co má odvaha – vlastnost, které si Neohroženost nejvíce cení – společného s kovovým kroužkem v nosní dírce. Místo toho sleduju každý jejich pohyb.

Zkouška, v níž se musí podrobit halucinační simulaci, přináší znepokojivý výsledek. Ať už je vhodná pro svou frakci, nebo jí simulace doporučí jinou, zařazení by mělo být jasné. Beatrice se nic z toho nestane. Výsledek je neprůkazný. Poprvé zaslechne to slovo. Slovo, které se v jasně nalinkované komunitě nešeptá ani uším vlastní rodiny. Divergence. Odlišnost.

V den volby celkem nepřekvapivě stvrzuje své rozhodnutí v ohni Neohrožených. Naposled vidí svou rodinu a stává se přeběhlíkem. Změní si jméno na Tris a doslova skáče do světa adrenalinu své nové frakce.

„Takže strach nikdy úplně nezmizí?“
„Někdy jo. A někdy ho nahradí jinej.“ Zahákne si palce do ok na opasku. „Nejde o to, ničeho se nebát. To ani není možný. Jde o to, naučit se svůj strach ovládat a nenechat ho rozhodovat za sebe.“
Přikývnu. Vždycky jsem si myslela, že Neohrožení se ničeho nebojí. Protože tak působí. Ale možná že to, co jsem pokládala za nebojácnost, byl ve skutečnosti jen dobře ovládaný strach.

Ideály Neohroženosti jsou pro dívku vychovanou v pokoře obratem o 180 stupňů. Slabost se netrpí a nikomu se nedá věřit. Obzvlášť ne potom, co se dovídá, že přijetí do frakce není ještě výhrou. O své místo zde bude muset bojovat. Pěstmi i svou myslí. Prohra znamená spadnout mezi odpadlíky: lidi, kteří nezapadli, žijí na okraji společnosti a zbývají na ně práce, kterých se normální lidé štítí. Dvojí smýšlení se pro ni ale stává zároveň výhodou. Jenže i hrozbou. Stále balancuje na hraně prozrazení. Musí přijít na kloub tomu, proč se divergence netrpí. Proč se jí ti nahoře bojí.

Nebyl by to příběh pro mladé, kdyby v něm autorka nezavadila taky o lásku. A nedostalo by to ten správný náboj, kdyby Tris nezačal imponovat její o dva roky starší instruktor. Osvěžujícího útěku od klišé se nám ale dostává díky Čtyřkově povaze. Je bezesporu sympatický, ale není to ten typ kluka, co své milé naslibuje nehynoucí lásku, ochranu a bezpečí. Zná svět Neohrožených a přistupuje k Tris s těmi nejpraktičtějšími úmysly. Neváhá ani použít bolest, aby z ní dostal to nejlepší. Bude to ale stačit? Zdá se, že ve struktuře postapokalyptického Chicaga je něco opravdu moc špatně.

Když se teď nevzdám, budu vypadat statečně, ať už se na mě tou kamerou dívá kdokoli. Ale někdy není statečnost jenom o boji; je to umění čelit blížící se smrti s klidem. Zavzlykám do skla. Nebojím se, že umřu, ale chci umřít jinak, jakkoli jinak...

Veronica Rothová odvedla ve své knize beze sporu úctyhodný kus práce. Přestože jí samotné teprve táhne na čtyřiadvacet, sepsala příběh plný fantazie, napětí i morálních dilemat s poutavostí, která vám jen těžko dovolí jej odložit. Nekomplikovaný styl vyprávění a časté zvraty činí děj svižným – stránka předbíhá druhou, až jste najednou na posledním listu. Hlavní hrdinka je odvážná i křehká, a i přes svůj malý vzrůst a nevalnou sílu nekňourá a bojuje o svá práva. Lásku prožívá spíš v pozadí, bez únavných citových výlevů. Snad jen v pasážích předcházejících akci používá autorka stále tentýž neslaný motiv: Prakticky pokaždé, když hlavní hrdinka jen tak bez cíle bloumá podzemím, stane se svědkem nebo aktérem něčeho zásadního. Také vyvrcholení by si zasloužilo víc nezdarů a akce. Na to, jak důkladně je celý příběh promyšlený, to, od čeho si čtenář sliboval nejvíc, se vměsnalo do několika poměrně jednoduše rozuzlených stran.

Divergence je napsaná v dnes velmi populárním přítomném/budoucím čase, v dialozích narazíme na nespisovné výrazy, čímž je příběh bližší právě jazyku mladých. Máme tu další trend. Jistá podobnost s knihami typu Hunger games je patrná, tento příběh ale zmíněnou populární trilogii svou hloubkou a surovostí nezastíní. Ačkoliv... na takový ortel je ještě brzy. Poslední kapitoly temní a otevřený konec je příslibem ještě mnohem větších krutostí. Kniha je silná jiným způsobem než zvrácený svět arén smrti v příbězích Suzanne Collins.
Příběh vyprávěný z pohledu dívky dělává z podobných knih záležitost spíše ženskou. Divergence se ale nemusí obávat ani mužská část čtenářů. Neohrožená Tris vám prsty k obálce cukrováním nepřilepí.
Pokračování se dočkáme již letos v díle nazvaném Rezistence. Na třetí, závěrečné, knize autorka právě pracuje.