Když omylem vysvobodíte nějaké monstrum, musíte počítat s tím, že se po nesčetných letech strávených v magickém kriminálu bude chovat jako urvané z řetězu. A pokud si kladete otázku, proč každá příšera musí okolo sebe udělat takový, s prominutím, bordel, správná odpověď nejspíše bude, že se zmíněná příšera příšerně nudila, a teď se chce vlastně jenom bavit. Vlastně to vůbec nemyslí zle, ale pochopte, my, lidé, je vůbec nezajímáme, pokud jim nesloužíme jako potrava nebo zdroj energie. Aha, abych nezapomněl, ještě jsme pro ně zdroj povyražení. Nic takovou příšeru nepobaví víc než chaoticky prchající stádo primitivních, bezmocných a snadno poškoditelných dvojnožců. Situace se příliš neliší, ani když je na místě řádícího monstra nějaký bůh, kterého taková prkotina, jako jsou milióny mrtvých lidí, vůbec nezajímá.

S Rick Riordanem se už dobrodružství milující čtenáři měli možnost seznámit. Jeho série Percy Jackson a Olympané vycházela v českém jazyce mezi lety 2006 - 2011, první knihu Percy Jackson: Zloděj blesku mohli fanoušci shlédnout i ve filmové podobě. I když se říká, že do stejné řeky nikdy dvakrát nevstoupíš, Rick Riordan se o něco podobného pokouší. Řecké bohy nahradil bohy egyptskými, dvanáctiletý chlapec se nám rozdvojil na sourozence ve věku dvanáct a čtrnáct let, podstata však zůstává stejná – někteří bohové zlobí, je potřeba je zkrotit. A kdo by to udělal lépe než dospívající děti? Autor prostě dělá to, co umí nejlépe, a příběh, který už jednou úspěch měl, transformuje do trochu odlišné podoby.

Nejprve se podívejme, jaký je princip fungování světa v nové Riordanově sérii – na jedné straně jsou bohové, na druhé mágové. O obyčejných lidech se nezmiňuji, ta několikamiliardová bezvýznamná masa vůbec nestojí za řeč. Bohové musí využívat hostitele, aby mohli existovat v hmotném těle. Můžou to být i neživé předměty, ale lidské tělo je lidské tělo. Což teprve člověk z rodu faraónů, to je teprve něco! Carter a Sadie Kaneovi jsou z takového rodu, dokonce z otcovy i matčiny strany, prostě skvělý výsledek eugeniky. V každém z nich dřímá egyptský bůh, nijak se neprojevuje, svou existenci dá najevo teprve v okamžiku, kdy jde opravdu do tuhého. Mágové z toho nadšeni nejsou, před dvěma tisíci lety znemožnili bohům volný pohyb po světě a oni se jim tu zase začínají poflakovat! Carterův a Sadiin otec navíc ve snaze povolat na svět bohy, jež by pomohli znovu nastolit řád, který se pomalu začíná hroutit, osvobodí i Sutecha. A Sutech, to je právě ten, který by nejraději kus Ameriky proměnil v krásnou poušť, kde by se mu žádní směšní človíčkové nepletli. A jedině Carter, posedlý bohem Horem, a jeho sestra Sadie, ve která sídlí Eset, mu v tom mohou zabránit. A to po nich ještě jdou vzteklí mágové, ti chtějí Hora a Eset umravnit i za cenu smrti sourozenců. Sutech staví rudou pyramidu, jež mu dá moc uvrhnout svět do chaosu, Carter a Sadie řeší problém, jak mu v tom zabránit, a čtenář může předpokládat, že stavební odbor krajského úřadu mu v tom nepomůže. Situace není záviděníhodná, ale je to standardní základ pro velkou dobrodružnou jízdu.

Rick Riordan je zkušený autor, kterému nedělá potíže správné dávkování akce, potenciálního napětí i citů. Textem probleskuje humor, většinou založený na kontrastu mezi nabubřelou řečí mágů a bohů a současným břitkým slovníkem sourozenců. Svou novou sérii založil na egyptské mytologii a záhadami opředených pověstech o zázracích, konaných místními mágy. V doslovu poznamenává, že egyptští mágové skutečně své kousky provádějí, a tak ve čtenáři nechává špetku pochybností – co kdyby bylo něco takového možné? Příběh je vyprávěn střídavě oběma sourozenci, jako přepis magnetofonové kazety, rozeslané na různá místa za účelem hledání podobných lidí. Přestože byli sourozenci vychováváni odděleně, v různých podmínkách a rozličných kulturách, je tón jejich vyprávění zcela totožný. V tomto detailu autor podcenil možnosti, které se mu pro oživení textu nabízely. Akce a napětí dominuje nad hlubší sondou do psychiky postav. Střední část, ve které převažují souboje s různými Sutechovými přisluhovači a různé útěky, začíná být trochu jednotvárná, ale brzy zase nabere tempo a spěje do finále, kde čtenáře čeká několik překvapení. Tímto drobným dějovým zvratem Riordan zavádí do hlavního děje další zajímavou vrstvu, která mu navíc umožní pokračovat v dalších dílech série dějem, vycházejícím z kvalitního základu. Další kniha Kaneovské série The Throne of Fire jistě brzy vyjde a není pochyb o tom, že slibně rozehraná sága bude pokračovat i dalšími díly. Román je srozumitelností přiměřený avizované věkové skupině jedenácti let. V žádném případě to však neznamená, že by si ho nemohli s chutí přečíst i starší nebo dospělí čtenáři.