Lovcovy zápisky

Značná část povídek rozhodně směřuje k ponižování statkářů, kteří jsou vůbec líčeni buď směšným a karikaturním, nebo ještě častěji hanlivým způsobem urážejícím jejich čest. ...Rozšíření tolika nevhodných názorů o statkářích nepochybně povede ke zmenšení úcty vůči šlechtickým vrstvám u čtenářů jiných stavů," pravilo se v důvěrném spise carského ministra národní osvěty o Lovcových zápiscích. Obavy carských byrokratů byly oprávněné. Úcta k šlechtickému stavu byla v Lovcových zápiscích dvojnásob otřesena: vedle zpustlého a cynického panstva v nich žije a pracuje ruský mužik, jehož rozumové a mravní hodnoty, nadání a lidskost jsou v naprostém protikladu s povahovými i občanskými vlastnostmi jeho pánů. V zarytých feudálech, rozmarných paních, ponižováním usmýkaných nevolnících nacházíme tragicky pravdivý obraz feudálního ruského života. A právě to činí Turgeněvovy Lovcovy zápisky knihou rozněcující, burcující a dodnes živou pro svou lyrickou krásu.