Jan Wolkers

Životopis - Jan Wolkers:

Jan Wolkers (1925, Oegstgeest - 19. 10. 2007, Texel) se sám považoval za píšícího sochaře a malíře. Jeho sochařskými učiteli byli m. j. Ital Giacomo Manzù a Francouz Zadkine. Právě za pobytu v Paříži v dílně tohoto sochaře v roce 1957 začal Wolkers psát povídky.

Knižně debutoval v roce 1961 povídkovou sbírkou Serpentina´s petticoat (Serpentinina spodnička). Brzy následovaly další tituly a pro Wolkerse nastává nesmírně plodné období, kdy tvoří jak výtvarně, tak literárně. V 60. a 70. letech je výraznou postavou nizozemského kulturního života s pověstí bohéma a buřiče – prakticky každá jeho kniha působí rozruch pro erotický náboj i naturalistické a morbidní scény, což ovšem vede k tomu, že co kniha, to bestseller. K úspěchu přispívá i to, že mnohé jeho romány byly zfilmovány. Jeho osobnost i tvorba souzní s dobovou atmosférou celkového uvolnění, sexuální revoluce a společenských přeměn.

Ve Wolkersově tvorbě se vrací několik klíčových témat, která jsou vesměs autobiograficky zabarvena. Jako třetí z jedenácti dětí přísně kalvinistické rodiny se ve svém díle vyrovnává s autoritativním otcem, předčítajícím třikrát denně plamenně z bible a těžce se protloukajícím životem, protože jeho obchod koloniálním zbožím se vlivem předválečné hospodářské krize neustále potácí na hranici krachu. Dokonalá znalost bible se odráží ve Wolkersově psaní, i když mnohdy v podobě parafrází a s ironickým podtónem – Wolkers sám se v mládí od církve odvrátil. Popud k zapisování toho, co by nemělo upadnout v zapomnění, bylo v roce 1944 úmrtí staršího bratra Gerrita, kterého Jan obdivoval pro schopnost vzepřít se otci. Autobiografický základ má i kniha Růže z masa, kde se hrdina pokouší vyrovnat s tragickou smrtí dvouleté dcerky. Snad největší věhlas Wolkersovi přinesla kniha Turks fruit (Turecké cukroví), v níž hrdinův vášnivý milostný vztah nečekaně končí – i zde tvoří jádro autorův osobní zážitek. Filmová verze, kterou natočil v roce 1973 Paul Verhoeven v hlavní roli s Rutgerem Hauerem a Monique van de Venovou, byla nedávno vyhlášena za nizozemský film století, ale také muzikálová verze, uvedená u příležitosti Wolkersových osmdesátin v sezoně 2005-2006, slavila velký úspěch. Jeho románová prvotina Kort Amerikaans (Krátce po americku, 1962) se dočkala zajímavého zpracování v rukou výtvarníka Dicka Mateny, který ji převedl do podoby komiksu (při zachování úplného textu). V roce 2006-2007 vychází tento „román v obrazech“ ve třech dílech v amsterodamském nakladatelství De Bezige Bij.

Od roku 1980 žije Wolkers se svou třetí manželkou Karinou na ostrově Texel. Literární činnost poněkud ustoupila do pozadí (omezila se na esejistiku a poezii) a Wolkers je opět činný především jako sochař a výtvarník. Soustřeďuje se na práci se sklem (nejznámější je jeho památník obětem Osvětimi v Amsterodamu), ale jeho objekty se často stávají terčem vandalů a psychopatů. V posledních letech se proto při tvorbě pro veřejná prostranství zaměřuje na méně křehké materiály. V roce 2005 se po dvacetileté odmlce vrátil k próze, když na objednávku Nadace pro kolektivní šíření nizozemské knihy napsal prémii k tradičnímu březnovému Týdnu knihy.

Wolkers se proslavil tím, že významné literární ceny (P.C.Hooft, Constantijn Huygens) – mnohdy velmi jadrně – odmítal. Pod vlivem synů (dvojčat) z třetího manželství se na sklonku života přestylizoval i do role staršího, trpělivého otce a zaměřil se i na tvorbu pro děti. (Založil/a: růže z masa)