Václav Kopecký

Životopis - Václav Kopecký:

Český komunistický novinář a politik. Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům a i po jeho smrti patřil k posledním, kteří ho v Československu obhajovali. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu.


Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil. Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.

Od počátku byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany (ve vedení strany zůstal až do své smrti). Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3% voličů.
V letech 1931–1938 byl poslancem Národního shromáždění a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně. Od roku 1938 až do konce druhé světové války byl v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943 a podílel se na vytvoření Košického vládního programu. Zpět do vlasti se vrátil jako ministr.
Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k příznivcům trestu smrti a těch největších trestů pro odpůrce socialismu. Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka, jehož památka dle něj měla být uctívána se zbožnou úctou.
V letech 1961–1968 po něm bylo pojmenováno dnešní Strossmayerovo náměstí v Praze.

V letech 1945-1953 působil ve všech vládách jako ministr informací (první a druhá vláda Zdeňka Fierlingera, první a druhá vláda Klementa Gottwalda a vláda Antonína Zápotockého), dokud nebylo ministerstvo 31. ledna 1953 zrušeno.
Od 31. ledna 1953 zastával funkci náměstka předsedy vlády ve vládách Antonína Zápotockého a první, druhé a třetí Viliama Širokého (14. září 1953 - 12. prosince 1954 jako první náměstek předsedy vlády).
V období 14. září 1953 - 12. prosince 1954 působil jako ministr kultury v první vládě Viliama Širokého. (Založil/a: carott)