Jan Saudek

Životopis - Jan Saudek:

Jan Saudek se narodil jako mladší dvojče Karla, dnešního známého kreslíře. Do svých 15 let navštěvoval školu ve svém rodném městě. Jeho otce Němci odvedli do koncentračního tábora v Terezíně, kde zemřelo jeho dalších 6 bratrů. Právě kvůli svému židovskému původu se do koncentračního tábora dostali na území Polska i Jan s bratrem Karlem. Byl to speciální koncentrační tábor pro dvojčata v Osvětimi. Vzpomínky na toto období se odráží v jeho životě a pozdější tvorbě. Vzpomíná, jak lidé neměli co jíst a kvůli hladu byli nuceni jíst trávu a všude kolem byla smrt. Tento tábor se proslavil díky doktoru Mengelemu, známému jako Anděl smrti, neboť dvojčata využíval k nejrůznějším pokusům. Na těchto lidech Mengele testoval, co "vydrží" a mnoho dalších nelidských pokusů.
Po konci války se bratři Saudkovi dostali z koncentračního tábora ven. Ale tím, v žádném případě neskončily hrůzy, které ho provázely. Jednou, když šel po ulici, uviděl scénu, jak nějaký dav chytl mladého vojáka, pověsil za nohy a politého benzínem zapálil. Pak už slyšel jen hrozný křik. Těsně po válce, kdy se situace uklidnila, se Jan setkal s americkými komiksy a různými, tehdy ještě neznámými časopisy, kde se dozvídá o světových osobnostech, jako o Evitě Perónové, Margaret Bourke-Whiteové, Eugenu Smithovi či Giselle Freundové, kterými se inspiruje.
První poválečná léta se zajímal o české poválečné umění. V tomto období jej zaujal zpěvák Frankie Lain. Asi v průběhu roku 1950 dostal svůj první fotoaparát.
O rok později aranžoval a koloroval jedny ze svých prvních fotografií. Nejprve se setkal s ostrou kritikou od lidí. Kupříkladu jejich rodinný lékař, kterému tyto fotografie Janova matka ukazovala, je okomentoval bez jakýchkoliv servítek, že je to hnusné, kýčovité a nemoderní. Kvůli tomu Saudek na čas přestal s fotografováním. Po několika letech se mu tyto obrázky dostaly do rukou a po viděl je opět z jiného pohledu a úplně jinak. Nyní si všímal, jak jsou krásné a jak z nich je cítit dech mládí.
V roce 1955 absolvoval základní vojenskou službu. Dnes vzpomíná, jak znovu zažil velký pocit bezmocnosti, neboť byl jednou při nočním vojenském cvičení vyslán s nějakou zprávou a uvízl v pasti drátů. Intenzivně se snažil ze zamotaných drátků zoufale vyprostit. Tato bezmocnost jej prý provází po celý jeho další život.[zdroj?] Ke konci padesátých let začal být s bratrem ovlivněn Itálií, sledovali italské filmy a jezdí spolu na italském skútru. V roce 1959 se oženil s Marií, od které dostal fotoaparát Flexaret 6x6, se kterým pracuje dodnes. S Marií měl 2 syny, Samuela a Davida.
V šedesátých letech se mu dostal do rukou katalog výstavy Family of Man, která ho inspirovala, a předsevzal si, že takovou knížku o rodině člověka nafotografuje také. V této době také se začínaly ve světě hudby objevovat jména zpěváků, jako jsou Roy Orbison, Rolling Stones s jejich písněmi I can't get no satisfaction, což udělalo na Jana obrovský dojem. Byla to doba rock and rollu, který rád tancoval. Ke konci šedesátých let začal cestovat, navštívil New York a mnoho významných míst, které na Saudkovu tvorbu působily. Jeho cestování a zvláštní způsob života se odrazil v tom že když se vrátil domů z cest, děti ho nepoznávaly. V této době se zároveň setkává s legendárními jmény Simon a Garfunkel, jejichž melodie Saudka také inspirovaly.
Celá sedmdesátá léta byla ve znamení samoty a smutku, bál se o syna Davida, že by mohl zemřít. David se nakonec uzdravil, nicméně ho jeho otec dávno ztratil navždy.
V roce 1972 Saudek našel „Zeď“, která se stala symbolem, který se později v jeho dílech často vyskytuje. Tenkrát si ještě neuvědomoval, jaký to v jeho další tvorbě bude mít význam. Přibližně o rok později Jan začíná malovat a psát.
O jeho fotografiích panuje prozatím jen naprosté mlčení, ale až mnohem později možná pochopí, proč tomu tak asi bylo - proto, že umělci zpravidla nebývají nikým pochopeni. V sedmdesátých letech prožívá velice mnoho krátkých známostí, ze kterých má dokonce i několik dětí.
V roce 1976 umřel Saudkův otec.
Konec sedmdesátých let byl ve znamení depresí a beznaděje, které ho dokonce přiměly až k tomu, že snědl barbiturát, a tak vlastně mohl uniknout ze světa. Trochu radosti ho v těchto černých a smutných letech nakonec potkalo, neboť se setkává s Giselle Freundovou, která mu dá Rolleiflex, co s ním tenkrát fotila Evitu Peronovou.
Počátkem osmdesátých let dostal svou první velkou odměnu za své nadání ve výši tisíc dolarů, což se rovnalo jeho celoročnímu platu dělníka, jímž v této době ještě stále byl. Po tomto úspěchu nastává konečně obrat k lepší a zároveň končí jeho nekonečné každodenní dření se ve fabrikách. Zapříčinila to skutečnost, že k jeho velké radosti dostal legitimaci Fondu československých výtvarných umělců. A právě od té doby se cítil „na svobodě“.
V těchto letech se poprvé ocitl na nudistické pláži a byl ohromen, jak jsme, my lidé, krásní a „naprosto ubozí“. Z nudistické pláže načerpal velkou inspiraci pro své fotografie.
V 1985 roce mu byl přidělen malý podkrovní byt, kde měl jen věci nezbytné pro svůj životy – fotokomora, postel a stůl.
Rok poté se pokusil o sebevraždu, která se mu nepodařila. V roce 1987 se mu narodilo další dítě, s jinou ženou. Také tohoto léta jednou uprostřed noci potkal svou kdysi nejmilejší dceru Karolinu. Nepoznali se navzájem, naposledy ji viděl před mnoha lety jako dítě.
O několik let později došlo k tomu, že mu rodina zabavila negativy a začali ho vydírat, byli si velice dobře vědomi, co tyto negativy pro Saudka znamenají. Po pěti měsících dostal své negativy zpět, ale čas bez nich pro něho byl prý ten nejhorší v jeho životě.
V roce 1988 se stal kandidátem Svazu výtvarných umělců a v tomto roce se snažil tvořit trochu jinak a to se symboly lásky, oddanosti, věrnosti apod. V osmdesátých letech se v jeho snímcích vyskytují protikladné pocity – vztahy lásky a nenávisti, upřímnosti a falše, krásy a ošklivosti, mládí a stáří.
Ve svých dílech zobrazoval všechno, co se týkalo štěstí, rodinného domova. Počátkem devadesátých let byl Saudek velmi populární.
Jan Saudek byl vybrán filmovou společností Febio pro projekt GEN (100 Čechů dneška). O několik málo let později vystavuje své fotografie naposledy ve své vlasti. Z výstavy byl výtěžek 7 milionů 200 tisíc korun. Tuto částku dává Jan na dobročinné účely.
Jednou se také účastnil narození dítěte, po kterém si uvědomil a pochopil, že všechno ostatní co doposud považoval za závažné a důležité, bylo naprosto nepodstatné, a konečně poznal, co je ve skutečnosti láska a mateřství.[zdroj?] V roce 2005 nakladatelství Slovart vydalo výpravnou knihu Saudkových obrázků, současně jeho přítelkyně Sára připravila a uspořádala k jeho 70. narozeninám jako dárek velkou výstavu. Kniha se okamžitě vyprodala, a Saudek zažívá úspěchy. A přestože původně už v Čechách nechtěl vystavovat, v roce 2005 však v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí proběhla přehlídka jeho tvorby The Best of Jan Saudek.
V roce 2006 dostal za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí od ministra kultury vyznamenání Artis Bohemiae Amicis, které dostal spolu se spisovateli Vladimírem Körnerem a Milanem Kunderou. Portrétoval známé osobnosti včetně sta portrétů členů činohry, baletu a opery(rok 2006).

Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: marta-b)