Daniel Reynek
*09.06.1928 - †23.09.2014
Narozen/a v: Grenoble, Francie
Sledovat
Více
Koupit knihy(849 Kč)
Biografie
V současnosti spolu se svým bratrem Jiřím stále žije v Petrkově u Havlíčkova Brodu, kde žil i většinu života jejich otec Bohuslav.
Zdroj: http://revue.theofil.cz/ (Založil/a: strelena)
0x
sledován
Životopis - Daniel Reynek:
Daniel Reynek (nar. 9.6.1928 ve Francii) je synem francouzské básnířky Suzanne Renaud a českého výtvarníka, básníka a překladatele Bohuslava Reynka. Se svým otcem tiskl jeho grafiky a jeden čas spolu experimentovali s upravovanými skleněnými negativy. Fotografovat začal ve čtyřicátých letech 20. století. Své fotografické montáže vytvářel od poloviny šedesátých let do druhé poloviny let osmdesátých. Od devadesátých let do současnosti měl výstavy na několika místech v České republice a ve Francii.V současnosti spolu se svým bratrem Jiřím stále žije v Petrkově u Havlíčkova Brodu, kde žil i většinu života jejich otec Bohuslav.
Zdroj: http://revue.theofil.cz/ (Založil/a: strelena)
Zobrazit více
Koupit knihy(849 Kč)
Statistiky
Co napsal/a Daniel Reynek? (1)
Hommage a Bohuslav Reynek
(2011)



Setkávání s Danielem Reynkem
Datum: 26.9.2014 Autor: JAN SCHNEIDER Zdroj: Lidové noviny
Zemřel znamenitý muž Daniel Reynek. Zemřel v den, kdy by se býval dožil sedmdesátin Ivan Martin Jirous, který se mu též v životě jaksi přihodil. Bylo mu 86 let.
Ještě jsou kdesi v Havlíčkově Brodě kamna, která Magor koupil od cikánů za peníze, které si půjčil od Reynků. Ale dosti o Magorovi. O Danielu Reynkovi, fotografovi a pomocníkovi svého otce, básníka a grafika Bohuslava Reynka, bylo též napsáno dost. Vzpomeňme na něj trochu jinak.
Štěstí i neštěstí
Á, tak vy jste ti synové Bohuslava Reynka a Susanne Renaud? – Z této mnohokrát slyšené věty by asi nejeden byl v pokušení porušit přikázání o úctě vůči rodičům. Je to odvrácená strana požehnání, narodit se v tak osobité rodině. To bylo tak. Tatínek si nejdříve maminku přeložil a pak si ji dlouho namlouval, až ji nakonec přivedl do Petrkova. Tatínek byl krom jiného totiž výtečný překladatel z francouzštiny a maminka grenobelská básnířka. Zůstala jí i v zabláceném Petrkově, a tak prý byli konsternovaní vesničané nejednou svědky nedělní vycházky grenobelské měšťanky se slunečníkem, zpovzdálí doprovázené postavou v teplákové bundě s kozou na provázku.
Blázen jsem ve své vsi
Copak dělá maminka? ptávala se učitelka. Vaří, pere, nakupuje, obstarává zvířata – odpovídaly děti. Pije kafe, kouří a čte noviny – odpovídali Daník a Jirka Reynkovi. A to nemluvili o tom, že jim hraje klavírní opusy Cesara Francka a spolu s tatínkem pouští vzácné nahrávky komorní a orchestrální. Setkávali jsme se dlouhá léta nad „dobrým žrádlem do mouly“, jak s oblibou jadrně Daník glosoval – a ještě si do něj přidával hory ostrého jemenitského „shugu“. Holt, středozemní geny a chuťové buňky se nezapřou. Poté, při zamilované arabské kávě s kardamomem, došlo na hudební požitky, ovšem velmi pečlivě dávkované.
Hudební experti
Řidič náklaďáku a „jezeďák“ (tak Daník častoval svého bratra Jiřího) měli udivující vhled do vážné hudby. Díky svým francouzským příbuzným čítávali odborný časopis Diapason. Měli nikoliv rozsáhlou, ale nesmírně kvalitní diskotéku. Vzpomínám na slova Jiřího Němce, jak se těšil na poslech Monteverdiho madrigalů v modrém pokoji v Petrkově. To očekávání, prodloužené dlouhým pěším přibližováním se k Petrkovu, měnilo se téměř v náboženský úkon. Ale zpět na zem. V Petrkově bylo nezřídka vidět až polomysticky naladěné návštěvníky. Ty mytizující názvuky o tatínkově a boží vzájemné blízkosti v Petrkově bratři Reynkovi půvabně saturninovsky uváděli na pravou míru prozaickým líčením tatínkova všedního dne a jeho povahy neočekávaně veselé, někdy prý snad až trochu vzteklé. Neměli však lehkou práci, neboť sám jsem mnohokrát viděl nebe nad Petrkovem pootevřené.
Neodpustitelná nespravedlnost
Mnoho toho osud naložil na Reynky. Trable první republiky byly selankou oproti nacistické okupaci, která mnohé ohnula, čímž usnadnila nástup jinému neštěstí. Francouzští příbuzní pak učinili Reynky podezřelými v očích slaboduchých estébáků. Dlouhodobé štengrování ze strany tajné státní moci vyvrcholilo dlouhou domovní prohlídkou. Ta jistě zdravotně neprospělaKvětě, Danielově manželce, vzácné, citlivé bytosti, tehdy zřejmě již vážně nemocné. Daniel ovdověl v době, kdy se režim přeléval z jedné strany na druhou. Jestli to Hospodin dělal ve snaze zmírnit Danielovu ztrátu, nepodařilo se mu to. Účet zůstal otevřený a od té doby ani Vánoce do petrkovského domu nesměly.
Synchronní bratři
A ještě vzpomínku na Jiřího Reynka, který nyní také bojuje těžký boj. Není možno mluvit o jednom a nemluvit o druhém! Nějakým řízením osudu i na vojnu nastoupili současně. V kasárnách ovšem přestali jíst. Nešlo o protestní gesto, ale o tichou bytostnou reakci. Vojenské prostředí prostě nebylo pro takto ustrojené duše k životu. Zanedlouho se oba objevili doma, aniž by se bývali domluvili. Navštěvovali nás spolu, hudbu poslouchali spolu. Byla radost a velké poučení slyšet jejich hudební glosy! Nezapomenutelné bylo setkání s Danielem Reynkem. Nezůstane po mnoha lidech tolik „znělých“ vzpomínek! Díky za ně.