Ferdinand Peroutka
*06.02.1895 - †20.04.1978
Narozen/a v: Praha, Československo
Sledovat
Více
Koupit knihy(49 - 339 Kč)
Historie (50%)
Odborná (17%)
Filozofie a etika (11%)
Ostatní (28%)
V letech 1919-1924 působil jako redaktor časopisu Tribuna, později od roku 1924 do 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Od roku 1924 do 1939 byl také politickým komentátorem Lidových novin. Patřil mezi Pátečníky. V letech 1939-1945 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.
Po válce se stal šéfredaktorem Svobodných novin a revue Dnešek (1945-48). V letech 1945-1946 rovněž byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.
Po únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r. 1961 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Byl jedním z členů Rady svobodného Československa, pro niž roku 1949 sepsal ustavující deklaraci.
Je jedním z významných představitelů III. odboje, za totality, díky uzavřenému Československu, spíše známým mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo v Československu pronásledováno.
U příležitosti 100. výročí jeho narození byla zřízena Cena Ferdinanda Peroutky, která je jedním z nejvýznamnějších ocenění pro české novináře.
Je autorem knihy úvah o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlého díla o počátcích Československa Budování státu.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: HawkeyeSaw)
4x
sledován
Životopis - Ferdinand Peroutka:
Ferdinand Peroutka (6. února 1895 Praha – 20. dubna 1978 New York) byl český spisovatel, dramatik a publicista. Je považován za nejvýznamnějšího představitele české demokratické žurnalistiky.V letech 1919-1924 působil jako redaktor časopisu Tribuna, později od roku 1924 do 1939 jako šéfredaktor revue Přítomnost. Od roku 1924 do 1939 byl také politickým komentátorem Lidových novin. Patřil mezi Pátečníky. V letech 1939-1945 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.
Po válce se stal šéfredaktorem Svobodných novin a revue Dnešek (1945-48). V letech 1945-1946 rovněž byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. V parlamentu zasedal do parlamentních voleb v roce 1946.
Po únorovém převratu roku 1948 odešel do exilu, nejprve do Anglie, později do USA. Od roku 1951 do r. 1961 vedl české oddělení rádia Svobodná Evropa. Byl jedním z členů Rady svobodného Československa, pro niž roku 1949 sepsal ustavující deklaraci.
Je jedním z významných představitelů III. odboje, za totality, díky uzavřenému Československu, spíše známým mimo něj. Čtení a šíření jeho politických rozborů a komentářů bylo v Československu pronásledováno.
U příležitosti 100. výročí jeho narození byla zřízena Cena Ferdinanda Peroutky, která je jedním z nejvýznamnějších ocenění pro české novináře.
Je autorem knihy úvah o české národní povaze Jací jsme a rozsáhlého díla o počátcích Československa Budování státu.
Zdroj: wikipedia.org (Založil/a: HawkeyeSaw)
Zobrazit více
Koupit knihy(49 - 339 Kč)
Statistiky
Co napsal/a Ferdinand Peroutka? (24)
Byl Edvard Beneš vinen?
(1949)
Oblak a valčík
(1948)
Komentáře (2)
Předpokládám, že jsem monografii Pavla Kosatíka četla pozorně - Peroutka v koncentračním táboře Dachau nebyl, pobýval pouze v Buchenwaldu (po tom co strávil několik dní v Petschkově paláci ve vazbě, kam se sám přišel přihlásit po opakované výzvě gestapa) jako prominentní vězeň, který na léta v Buchenwaldu vzpomíná také mimojiné "se slastí". Byla to pro něj léta, kdy se mohl nerušeně věnovat tvorbě své beletrie. Jeho snem a životní touhou bylo stát se spisovatelem. Po návratu z koncentráku již nechtěl být ani novinářem, ale přijal šéfredaktorství ve Svobodných novinách. V českém podvědomí je znám především jako žurnalista, ale jeho beletrie je také velice poutavá a především nadčasová. Pomocí alegorie komentuje (ne kritizuje!) politické dění v poválečném Československu. Naneštěstí pro něj, čímž značně strádal, se jeho krásná literatura neuchytila ani v USA ani u nás. Není se čemu divit, když v USA literární scéně vládli beatníci, na autora volajícího po reálném prožitku, "zaseknutého" v ideálech první republiky neměl nikdo pomyšlení. Peroutkův výrazný jinotaj by snad Američané ani nepochopili (tím je nechci urazit, ani ponížit), avšak neprožívali okupaci své země. Pro Peroutku to bylo celoživotní zklamání a snad se i stylizoval do role neúspěšného muže, který zklamal, jelikož měl svou vlast bránit. Nacisté jej uklidili do Buchenwaldu, jsem si jistá, že komunisti by jej umlčeli nadobro. Peroutka to chápal jako jakousi zradu na vlasti, avšak poválečné Československo žilo v jiném ideálu.




- předmluva z článku Petra Zídka, magazín LN, 20.2.2015
kousek ze samotného textu:
Peroutkovým novinářským vzorem se na počátku jeho kariéry stal Karel Havlíček. "Havlíček, když psal, psal tak, aby podle toho mohl jednat, kdyby druhý den se stal ministerským předsedou. A to mělo velký vliv na můj celý život," vzpomínal Peroutka o několik desetiletí později.
Dnes by asi adeptovi novinářského řemesla podobnou zásadu mohl bez výhrad doporučit jen málokdo. Role politiků a novinářů jsou mnohem oddělenější, než tomu bylo v Peroutkových dobách, o Havlíčkových ani nemluvě. Dodržování Havlíčkovy zásady se u Peroutky ukázalo problematické zejména v letech 1938 až 1939 a 1945 až 1948. Peroutka v těch časech možná až příliš akceptoval politické poměry v jejich fatalitě a projevoval větší pochopení pro dobové politiky, než si zasloužili. Tím vyvolal zčásti oprávněnou kritiku budoucích pokolení, ale také absurdní obvinění z "fascinace nacismem", z antisemitismu či intelektuálního selhání.