Životopis - Eeva Joenpelto:
JOENPELTO(VÁ) Eeva, finská prozaička.
Svými romány o silných ženách hledajících si místo v rodině a
ve společnosti navazuje na tradici spojovanou se jmény M. Jotuniové
a H. Wuolijokiové. Jako ony klade důraz na morální aspekt
lidského jednání a přiznává svým hrdinkám právo volby podle vlastního
svědomí a přesvědčení. Má také – v porovnání s většinou fin.
feministek 60. a 70. let – větší cit pro míru a konflikty společenské
i osobní nenahlíží černobíle, ale vždy s pochopením pro složitost lidské
duše a proměnlivost společenských reálií a ideologií. Tento cit
pro míru je příznačný již pro její ranou tvorbu, romány Seitsemän
päivää (1946, Sedm dní) a Kaakerholman kaupunki (1950, Město
Kaakerholma) a psychol. novelu Veljen varjo (1951, Bratrův stín).
V dvojrománu Neito kulkee vetten päällä (1955, Panna kráčí po
vodách, č. 1966) a Kipinöivät vuodet (1961, Jiskřící roky) a v románu
o nerovném manželství Halusit tai ei (1969, Chtěl jsi, či ne) se
Joenpeltová profiluje jako vypravěčka bohatého jazyka a hlubokého
psychol. postřehu, která v rámci tradičního real. příběhu představuje
zanikající agrární svět rodného jihofin. kraje. Historií se
inspiruje ke hře Liian suuria asioita (1968, Příliš velké věci) a románu
Ritari metsien pimennosta (1966, Rytíř z temnot lesů) o fin. politicích,
kteří na počátku století připravovali vlasti cestu k samostatnosti.
Hledání vlastní identity, ústřední téma většiny autorčiných
próz, tu dostává obecnější hist.-společenský rozměr. V duchu své
koncepce dějin jako „neodvratitelného proudu času“, jemuž tváří
v tvář si každý musí vymezit svůj individuální osud, traktuje Joenpeltová
klíčové okamžiky dějin Finska 20. a 30. let i v tetralogii o rodině
kupce Hänninena Vetää kaikista ovista (1974, Táhne všemi dveřmi),
Kuin kekäle kädessä (1976, Jako oharek v ruce, obě části vyšly
č. 1984 pod názvem Vichr nezastavíš), Sataa suolaista vettä (1978,
Prší slaná voda) a Eteisiin ja kynnyksille (1980, Do předsíní a na
prahy). Umělecky nejpřesvědčivěji jsou tu vykresleny silné ženy
věřící ve vítězství mravnosti a lásky. Nezlomily je ani politické a
ekonomické prohry mužů či ztráty synů, naopak krize osobní, i ty,
jež přesáhly rámec jejich rodin, posílily jejich osobnostní růst.
Joenpeltová napsala i několik románů z uměleckého prostředí, např.
naturalistický portrét umělce, který se ocitá na konci tvůrčích sil,
Syyskesä (1960, Babí léto). K postavám silných žen se vrací
v psychol. románu Elämän rouva, rouva Glad (1982, Paní života,
paní Glad), v románu z poválečného Finska Jottei varjos haalistu
(1986, Aby tvůj stín nevybledal) a v románu Tuomari Müller, hieno
mies (1993, Soudce Müller, noblesní muž).
(Založil/a:
vladislaus)
0x
sledován
