Životopis - Tarjei Vesaas:
Celoživotně byl spjat s Telemarkou (pocházel z tamního
starého selského rodu), vzdělání získal na lidové škole a hlavně cestováním
po Evropě. Debutoval roku 1923 a uvedl se dvěma romány
a dvěma neúspěšnými dramaty. Z venkovského prostředí svého dětství
čerpal náměty pro dvojromán Grindegard a Grindekveld (1925,
1926, č. Samota Grinde, 1943) i pro první úspěšný román Dei svarte
hestane (1928, Vraní koně, č. 1939). Po další prozaické tvorbě, mj.
autobiogr. románové tetralogii a dvojrománu o selském synu Det
store spelet (1934, Velká hra) a Kvinner ropar heim (1935, Ženy
svolávají domů) našel Vesaas svůj osobitý výraz v románu Kimen
(1940, Sémě), podobenství o davovém šílenství, inspirovaném válkou
a okupací. Pro všechny jeho další romány jsou charakteristé
zkratkovitost děje a umění zámlky, velká expresivnost výpovědi a
především symbolická dimenze real. konkrétnosti v jednotlivostech
i celku. Ryzí alegorií o okupaci Norska je román psaný za války
Huset i mørkret (1945, Dům v temnotách, č. 1948). Vrcholem nor.
poválečné prózy jsou Vesaasovy romány–podobenství, variace na
téma obtížného hledání kontaktu mezi lidmi: Bleikeplassen (1946,
Bělidlo, též hra 1953), Tårnet (1948, Věž), Vårnatt (1954, Jarní noc),
Fuglane (1957, Ptáci), cenou Severské rady vyznamenaný Is-slottet
(1963, Ledový zámek, č. 1975) Bruene (1966, Mosty). Metaforičnost,
stylizace prostředí a postav nabývá vrchu nad real. detailem v kafkovských
románech Signalet (1950, Signál) a Brannen (1961, Oheň)
s temnou vizí šíleného světa. Jakousi závětí autorova života je poslední
kniha několika vzpomínkových, hlavně však lyrickoexpresivních
až surreal. kapitol, vyjadřujících vnitřní prožitek věčných konfliktů
v člověku, Båten om kvelden (1968, Člun za večera). Vesaas
napsal též řadu div. a rozhlasových her, v letech 1929–59 vydal čtyři
sbírky povídek, z nichž něteré jsou svou koncentrací na náladovou
expresivnost perlami tohoto žánru.
(Založil/a:
kittyMITTY)
0x
sledován
