Životopis - Bohuslav Balbín:
Bohuslav Ludvík Balbín přišel na svět v nepříliš bohaté, kdysi erbovní, královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné, doložené v 15. století. Původně se nazývali Škvornicové, pak přibrali jméno Balbinus a po nabytí titulu z Vorličné dle usedlosti u Hradce Králové vzniklo pojmenování Balbínové z Vorličné.
Historik, teoretik literatury, básník a dramatik, významný představitel pobělohorského literárního dění v Čechách. Byl synem královského purkabího.
Narodil se v tzv. Vodičkovském domě, který později patřil do komplexu jezuitských kolejí, dnes tvoří část Nového Adalbertina. Dům prodala jezuitům 18. června 1636 Bohuslavova matka Zuzana, rozená Vodičková.
Roku 1622 jeho otec Lukáš Škvornic náhle zemřel. Bohuslav byl vychováván rodinným přítelem Otou z Oppersdorfu na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhovali. Matku se synem podporoval také Mikuláš ze Schonfeldtu. Zajímavostí je, že hocha při křtu držel v rukou Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, který rovněž mohl být jeho kmotrem. Jako chlapec byl Balbín několikrát vážně nemocen a matka ho (ve strachu) zaslíbila staroboleslavské Bohorodičce. Bohuslav se uzdravil a nakonec přežil všech šest starších sourozenců. Zajisté i tato okolnost formovala jeho povahu, pevnou víru a hlubokou úctu ke svatým.
Již v dětství projevoval zájem o četbu a historii. Dle pramenů se naučil brzy číst, již v sedmi letech měl prý třikrát přečtenou Hájkovu Kroniku českou, kterou si velmi oblíbil. Vyrůstal v pobělohorském katolickém prostředí, od deseti let navštěvoval jezuitskou školu (předtím studoval u benediktinů v Broumově), a tak není překvapující, že v patnácti letech vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Studoval na latinských školách, vystudoval filozofii a teologii. Vyučoval na řádových školách. Pro svou výuku vytvořil učebnice z teorie řečnictví a z poetiky a skládal dramata. V místech, kde působil, studoval archivní materiály, a tak se důkladně seznamoval s českou historií. Došel k poznání, že pobělohorská doba znamená pro Čechy úpadek z hlediska vlasteneckého, sympatizoval, ač katolík, s Komenským a s venkovským lidem. Pro své názory byl na několik let odsunut z Prahy, posledních 10 let strávil v pražském Klementinu.
Roku 1646 o korunovaci Ferdinanda IV. vydává Balbín svůj první spisek Legatio apollinis coelestis ad universitatem Pragensem. Nejednalo se však ještě o dějepisnou práci, ale o veršované dílo v duchu soudobého humanismu. Balbín sice zprvu psal latinské básně a i později toho nezanechal, ale postupně v jeho tvorbě nabyly naprosté převahy práce dějepisné. Roku 1650 poslední švédské oddíly konečně opustily Čechy, Balbín byl týž rok vysvěcen na kněze, získává titul mistra svobodných umění a na vlastní žádost se na několik příštích let stává misionářem.
Pohřben je v kryptě kostela sv.Salvátora v Praze.
Balbín psal latinsky, část jeho díla byla vydána až po smrti, část zůstala v rukopisech. Balbínovi přísluší prvenství v sepsání první vědecké literárněteoretické příručky v českých zemích.
Zdroj: wikipedia.org, Školní slovník českých spisovatelů
(Založil/a:
Milena)
0x
sledován
Děčínský
