Antti Tuuri

Životopis - Antti Tuuri:

Finský prozaik. Vystudoval techniku, pracoval jako tovární inženýr. Autor věcné, všeho sentimentu a lyrismu zbavené prózy. Hrdinové povídek Lauantaina illalla (1971, V sobotu večer), Seitsemän kertomusta (1972, Sedm příběhů) a Sammuttajat (1983, Hasiči) jsou lidé z různých sociálních vrstev, často osamělí rváči, kteří si hledají místo v práci i osobním životě. Jejich snaha dostává v povídce-dokumentu Kertomus järvestä (1981, Příběh o jezeře), líčícím boj o záchranu jezera, rysy obecnější. Zvěcnělý, svou racionalitou až krutý svět odlehčuje autor v povídkách Maailman kivisin paikka (1980, Nejkamenitější místo na světě) humorem, hraničícím tu s groteskou, jindy se společenskou satirou, vzácněji též přesahem do světa iracionality a tajemna, jako v románu jednoho dne Pohjanmaa (1982), poctěném cenou Severské rady. Na tradici pikareskního románu navazuje ve Vuodenajat maaseutukaupungissa (1979, Roční období ve venkovském městě) a Viisitoista metriä vasempaan (1985, Patnáct metrů doleva). K 2. světové válce se vrací v románu Talvisota (1984, Zimní válka), v románech Amerikan raitti (1986, Americká hlavní ulice) a Uusi Jerusalem (1988, Nový Jeruzalém) s ironickým nadhledem popisuje život fin. emigrantů v „zemi snů“, Americe 30. a 80. let. Do USA a na Kubu situuje román Miehiä naisten kanssa (1993, Muži a ženy), v němž fin. profesor lit. pátrá po fiktivním synu E. Hemingwaye.
Výbor z Tuuriho povídek vyšel č. v časopisu Světová literatura 1986/6. (Založil/a: vladislaus)