Planina

Obsahuje spoiler
Poslechnuto v rámci Četby na pokračování ČRo 2 (natočeno v roce 2018 v režii Apoleny Novotné).

Tak jsem si opět ověřil, že klasické horory nejsou nic pro mě. Nebylo to děsivé, byla to neskutečná nuda. A když se v poslední chvíli ukázalo, že to vlastně žádný horor není, tak jsem místo dvou * začal uvažovat, jestli jedna nebude příliš. Nakonec asi bude.

K „hudebním” přechodům (celkový podkres byl naštěstí jen chvíli zezačátku) dokážu říct jen to, že kočka tahaná za ocas by vydávala malebnější zvuky a trpěla u toho méně než ty housle. Ale Lukáš Hlavica s Ladislavem Hamplem načetli knihu pěkně.

Audio
Přiznám se, že severskou mytologii neznám (jen severskou detektivku a tu jsem si celkem oblíbila) a po tomto zážitku ji ani netoužím poznávat.
Planina byla zároveň mé první setkání s audioknihou. Zdá se mi však, že to nebyla zrovna šťastná volba. Celý příběh se tak nějak točí v kruhu (nemá mnoho zápletek) , občas se objeví nová informace a teprve po druhé třetině začne příběh nabírat grády. Točí se stále rychleji a jako po spirále míří ke svému středu. Ale stejně jsem se moc nového nedozvěděla. Myslím, že konec jsem pochopila (jelikož připouštím možnost existence mytologických postav), ale přišel mi takovej zbytečně rychle "useknutej". Celým příběhem se prolínají vzpomínky 4 hlavních postav, jejich pozdní lítost nad věcmi, které by teď udělali jinak a možná i lépe. Pokud přežijí...Vzhledem k absenci jejich životních hodnot (promiskuita, alkohol, drogy a jiné) mi nejsou sympatičtí...
Příběhem se prolínají i drsné severské pověsti, díky kterým mi naskakovala (s dobře podbarvenou hudbou) v některých okamžicích husí kůže... Přednes Lukáše Hlavici byl výborný.
Domnívám se, že srovnávání s Trhlinu od Kariky je vcelku namístě. Četla jsem ji začátkem roku, takže si ještě vybavuji takovou tu finální bezmoc v příběhu...

136 / 2019

Ještě než vůbec začnu hodnotit, musím říct, že na světě není moc knih, které by mě dokázaly vyděsit. Planině se to ale povedlo na výbornou - už jen prostředí Islandu a jeho opuštěné krajiny je samo o sobě dost depresivní, a ještě když se k tomu přidá hlavní čtveřice velice nesympatických hrdinů (uznávám, ze začátku jsem v nich měla trošku guláš), kteří mají ještě ke všemu každý svého vnitřního démona, se kterým se jim ne vždy daří úspěšně bojovat, a strach z něčeho neznámého, co je všude kolem, je o nervový záchvat brzo postaráno. Asi nejsilnější byla poslední třetina a samozřejmě konec. A co se vlastně stalo? Byl to sen, noční můra? Výklad zdrogované nebo šílené mysli? Posmrtný život? Nebe nebo peklo? A co když to bylo doopravdy? A co tam v tom případě dělaly ty lišky? Nebo to nebyly lišky?
To vše bylo ještě skvěle umocněno tím, že jsem měla audioverzi příběhu podkreslenou strašidelnou hudbou. Musím taky stejně jako Buřinka pochválit přednes, který se k ději skvěle hodil, nespěchal a netlačil na pilu. Ve finále jsem moc ráda, že jsem se k téhle knize konečně dostala, protože vyhlídnutou jsem ji měla už dávno, a určitě se pustím taky do Trhliny, ať jsem opravdu připravená na všechno.

Nedokázala jsem v příběhu najít napětí, nechápala jednání postav a připadala jsem si ztracená stejně jako oni, naštěstí kolem sebe nevídám žádné lišky, zatím.