Zajatý vesmír

Knížka o cestování časem. Je to moc milé čtení, které jsem si v devatenácti zamiloval. Jistě existují lepší žánrovky, ale tahle knížka má a už asi pořád bude mít svoje nepopsatelné kouzlo, protože mě tehdy nějakým hodně hlubokým dojmem oslovila.

S touto knihou se mi autor trefil do noty, musím sice přiznat, že jsou zde určité menší nedostatky, třeba trochu delší úvod, ale toto tentokrát autorovi odpouštím. Vše totiž pak vynahrazuje čtivě napsaným příběhem, ve kterém se díky objevování, pro hrdinu neznámého prostředí, neustále něco děje. ===100%

Obsahuje spoiler Představ si, že tě někdo nechá vyrůst v akvárku a tvrdí ti, že oceán neexistuje. Zajatý vesmír je přesně o tom. Ne o vodě, ale o snech, o moci, o tom, co se stane, když se člověk rozhodne nepolknout lež, ale místo toho ji vyplivne jako zatrpklou kostičku v rybí polévce. Tenhle román není sci-fi vesmírná střílečka, ale spíš psychologickej skafandr, kterej tě donucuje dýchat v dusnu dogmat, rituálů a neviditelnejch klecí.

Harrison nepsal hrdiny s mečem, ale s otázkou. Chimal, hlavní postava, není spasitel, není ani rebel v plášti, je to kluk, co má odvahu říct NE v systému, kde i ANO se říká na kolenou. A to je celý kouzlo knihy, etika není na plakátu, ale ve vnitřním boji. Číst to je jako hrabat se v popelu společnosti a doufat, že pod ním najdeš žhavý uhlí pravdy. Harrison tě nutí nejen přemýšlet, ale především pochybovat. O sobě, o světě, o tom, co je „správně“.

Kniha je zároveň pohanská jak keltská mlha a přitom moderně existenciální. Věty někdy běží jako řeka v období dešťů, jindy tě kopnou do žaludku jako chrápající jaguár. Nic tu není zadarmo, ale všechno má váhu. Je to román o věznění bez mříží, o svobodě bez mapy. Jakmile začneš vidět tímhle pohledem, už se nikdy nevrátíš do předchozí slepoty. Ne proto, že by ti to kniha řekla, ale protože ti dovolí to objevit.

A co je možná největší zrada (a krása), tady není padouch. Jen řád, kterej se tváří jako pravda. A tenhle řád ti drží nůž u krku a říká: „Usmívej se, jsi přece požehnanej.“ Takže jestli hledáš něco, co tě protáhne duševní centrifugou, vyhodí tě z kůže a vrátí zpět s čerstvým pohledem na všechno, co považuješ za „normální“, tak Zajatý vesmír není kniha. Je to iniciační rituál.

Moje oblíbená kniha. Těžko se k ní dá něco napsat bez vyzrazení pointy. Snad jen, že se jedná o zajímavé netradiční zpracování tradičního sci-fi námětu. Na čtenáře čeká exotické aztécké prostředí, nejedno překvapení a občas i látka k zamyšlení. Dala jsem ji přečíst i své mamince, která tento typ (sci-fi, fantasy) knih nemusí, a byla nadšená :-)