Tisíce planoucích sluncí
Originální název: A Thousand Splendid Suns
(2007)
Khaled Hosseini
Všechny obaly
O čem je kniha Tisíce planoucích sluncí?
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků. (Založil/a: cahia)
)
(Zobrazit ukázku
)
Statistiky
Vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Skrýt vydání
Všechna vydání
Všechna vydání
Komentáře
Na Tisíce planoucích sluncí budu ještě hodně dlouho vzpomínat, jedná se o krásný příběh, který mne pohltil od prvních stránek a odložila jsem ho až v brzkých ranních hodinách, kdy jsem knihu dočetla na jeden zátah. S velkým citem podaný příběh dvou žen na pozadí historických událostí v Afghánistánu, důraz je kladen na zobrazení situace žen v průběhu různých režimů. Je zajímavé, že v dobách komunismu zde měly ženy svá práva, mohly studovat i samy vyučovat, což se razantně změnilo po konci sovětské invaze za vlády Tálibánu vlivem prosazování práva šaría. Hlavní hrdinku Marjam jsem si oblíbila hned od prvních stránek prožívala s ní její neradostný úděl. Prostřední část knihy o Lajle byla trochu slabší, ale vše pak eskalovalo do perfektní a emocionální třetí části, kdy jsem si neustále říkala, že snad už nemůže být hůř, a ono bylo...
"Marjam leží na pohovce, ruce zastrčené mezi koleny, a pozoruje vířící sníh, který se točí a motá za oknem. Vzpomíná, jak jí Nana jednou říkala, že sněhová vločka je vzdech zklamané ženy někde na světě. Že všechny ty vzdechy stoupají do nebe, utvoří tam mraky a potom se rozpadnou na drobné vločky, které se tiše snášejí na lidi dole. Připomínají, jak ženy jako my trpí, řekla tehdy. Jak mlčky snášíme všechno, co na nás padá."
"Marjam leží na pohovce, ruce zastrčené mezi koleny, a pozoruje vířící sníh, který se točí a motá za oknem. Vzpomíná, jak jí Nana jednou říkala, že sněhová vločka je vzdech zklamané ženy někde na světě. Že všechny ty vzdechy stoupají do nebe, utvoří tam mraky a potom se rozpadnou na drobné vločky, které se tiše snášejí na lidi dole. Připomínají, jak ženy jako my trpí, řekla tehdy. Jak mlčky snášíme všechno, co na nás padá."
Bohužel půjdu dost proti proudu, ale mně tato kniha bohužel neseděla - odložila jsem po cca 130 stranách jako nedočtené.
Autorův styl psaní je velmi příjemný, po jazykové/literární stránce se to čte velmi dobře - to nemohu říct nic negativního. Autor umí skvěle popsat to prostředí, ve kterém se postavy vyskytují. Bohužel jsem se ale nakonec začala čím dál víc přistihovat, že mne osud těch postav vlastně nic neříká, nejsem do příběhu ponořená, nedokážu to pořádně vnímat, a když knihu zrovna nečtu, nemám nijak chuť se k příběhu vracet.
Nevím, kde přesně se stala chyba - třeba autorovu knihu "A hory odpověděly" jsem si docela užila. Ale tady jsem se bohužel obsahově moc nechytala. Nechci tím zpochybňovat kvality této knihy - nechci tvrdit, že je kniha špatná - spíš jsem se s ní jako čtenářka prostě nepotkala. Takže tak, no... prostě nedočteno.
Autorův styl psaní je velmi příjemný, po jazykové/literární stránce se to čte velmi dobře - to nemohu říct nic negativního. Autor umí skvěle popsat to prostředí, ve kterém se postavy vyskytují. Bohužel jsem se ale nakonec začala čím dál víc přistihovat, že mne osud těch postav vlastně nic neříká, nejsem do příběhu ponořená, nedokážu to pořádně vnímat, a když knihu zrovna nečtu, nemám nijak chuť se k příběhu vracet.
Nevím, kde přesně se stala chyba - třeba autorovu knihu "A hory odpověděly" jsem si docela užila. Ale tady jsem se bohužel obsahově moc nechytala. Nechci tím zpochybňovat kvality této knihy - nechci tvrdit, že je kniha špatná - spíš jsem se s ní jako čtenářka prostě nepotkala. Takže tak, no... prostě nedočteno.
Jedno je jisté - ženy to v islámských zemích nebudou mít nikdy lehké, zvláště pak pokud se tyto země radikalizují a vede to až k válečnému konfliktu. Khaled Hosseini opět stvořil velice silný příběh ze svého rodného Afghánistánu. Víc asi není třeba dodávat, doporučuji každému přečíst!




)


Obdivuji a klaním se spisovatelskému umění Khaleda Hosseiniho, který píše o vážných a smutných věcech s citem i soucitem, s pochopením, vcítěním se do pocitů obou ústředních hrdinek...
Kniha, kterou moc doporučuji.