Když jedna cesta končí 1

Frieren je jasný materiál na to vymáčknout ze čtenářů pořádné emoce a velice pravděpodobně i slzy. A to lze říci hned po přečtení úvodního svazku série.

Přemožení Krále démonů, které se odehrálo v minulosti, se tu zatím nijak zvlášť nerozpitvává – prostě se stalo a je to. Slouží zatím pouze jako kulisa k dokreslení hrdinčiny minulosti. V prvním svazku se čtenáři spolu s Frieren dostávají na některá místa, která již dříve elfka navštívila se svou družinou. Potkává obyvatele, kteří si ji i její druhy ve zbrani pamatují a přidávají občas nějakou tu historku k dobru. Vlivem toho je Frieren de facto přinucena zavzpomínat na staré časy.

Frieren se zdá chladná a odtažitá – až postupem času se ukáže, že to není pravda. Řada jejích gest a činů ji naopak usvědčuje z toho, že má srdce na pravém místě a že bývalé dobrodruhy považovala za blízké přátele. Je zkrátka jen příliš odtržená od reality a je takříkajíc mimo čas. I proto se rozhodne vědomě začít pracovat na tom, aby lépe poznala lidi i sama sebe, což mi přijde jako hezká myšlenka...

Už když jsem byl zhruba v jedné třetině anime seriálu, tak jsem věděl, že si pořídím i stejnojmennou mangu. Příběh Frieren je prostě takové milé pohlazení po duši. Hlavní hrdinka, elfí kouzelnice Frieren, mi hned byla sympatická, protože jsme si v lecčems podobní. Zatímco Frieren sbírá kouzla, tak já sbírám knihy. A také mám takový svůj podivný svět, kde se rád prospím ^_^
Líbí i jak se v příběhu rozvíjí vztah mezi učitelem a učedníkem, důraz na přátelství a konání dobra. Frieren nám ve spoustě vzpomínek přiblíží nejen své slavné putování s původní partou hrdinů, ale dozvíme i spoustu střípků z jejího předlouhého života.

Pohodová oddechová manga s příjemně plynoucím příběhem a menším cliffhangerem na konci, který si mě zaháčkoval na pokračování...

Co se stane, když hrdinské dobrodružství skončí? Když je mír nastolen, padouch poražen a družina se vrátí domů? Pro dlouhověkou elfku Frieren, jejíž životní rytmus plyne jinak než u lidí, to byl jen krátký, zanedbatelný úsek cesty. Zatímco její druhové stárnou a umírají, ona se znovu vydává do světa – tentokrát ale (alespoň z počátku) sama. A s jiným cílem.

Manga mě už od počátku překvapila svou hloubkou a propracovaností, kdy dbá na vývoj postav i vztahů, ačkoliv k tomu má poměrně malý prostor. Představuje nám hlavní hrdinku Frieren, která jakožto dlouhověká elfka ve společnosti lidí působí tak nějak divně, odtažitě, bez emocí. Sama totiž tok času vnímá jinak, tak jako vlastně celý svět. Manga tak nastoluje řadu témat a otázek, které rozvíjejí psychologickou rovinu celého vyprávění. Velmi umě pracuje s tím, co chce čtenáři přímo na panelech zobrazit a co nechá v pozadí si domyslet. Proto i třeba takové akční a soubojové scény jsou ukázané jen z té části, která zobrazuje růst postav nebo posun příběhu - není potřeba ukázat každý švih mečem.
Celé toto vyprávění přeci jen něco odhaluje. Ve Frieren, ač pro ni tak krátká dobrodružná výprava, přeci jen něco zanechala. Lehký melancholický podtón smrtelnosti všech lidí rozbourávají některé momenty, jako třeba elfčin koníček ve sběru kouzel. Jakýchkoliv kouzel.
Kresba je přehledná, čistá a promyšlená. Dokáže odlišit časové roviny a neztratit čtenáře. Vizuálně potěší svojí propracovaností a detailem.

Nekrácenou recenzi na 1 a 2 svazek naleznete zde: https://dragell.cz/jamada-kanehito-abe-cukasa-frieren-kdyz-jedna-cesta-konci-svazek-1-2/