Problém extremismu

Knihy Dominika Dána prošly od doby, kdy se poprvé objevily na trhu, určitými změnami, které jsou velmi dobře znatelné, pokud porovnáme raná a současné díla. Je to pochopitelné, vezmeme-li do úvahy časový úsek, který je dělí, i to, že Dominik Dán je více značka než osobnost autora. Co zůstává, je inspirace skutečnými případy a atmosférou města, v němž se příběhy odehrávají.

První, čeho si čtenář při porovnávání všimne, je skutečnost, že novější detektivky se více soustředí na jedno téma, málokdy se řeší více případů a méně se věnují soukromí vyšetřovatelů. O to více se autor soustředí na okolnosti a příčiny zločinů.
V knize Krv sa stane zábavou je ústředním problémem pravicový extremismus, vedoucí ke vzniku uskupení, řešícím problémy násilím. Tito samozvaní strážci pořádku se inspirují ideologií nacistického Německa, hlásající nadřazenost bílé rasy. Přitom však zcela ignorují skutečnost, že právě tato ideologie by je označila za nečisté a čekala by je otrocká práce, případně likvidace.
Takovým seskupením nahrává špatná vymahatelnost zákona, proto získávají sympatie lidí, kteří narážejí na bariéru neschopnosti řešit problémy s nepřizpůsobivými občany a dostávají se do pasti způsobené tím, že pachatel má často větší práva než poškozený. Alespoň tak to cítí v okamžiku, kdy není možné zabránit drobným nepříjemnostem, které ve výsledku dokážou zničit celý život.


Takový obrázek se v knize naskytne hned zpočátku, kdy důchodci, toužící po klidném životě, koupí dům vedle početné romské rodiny nebo když se mladý muž marně snaží vymoct splátku půjčky od známého. Ve čtenáři to vyvolá pocit nespravedlnosti, hraničící s pokušením s extremisty sympatizovat. Autor volí správný postup, ale to jeho cílem není. Důležité je ukázat, jak snadno lze takové ideologii podlehnout, protože takto lze pochopit, jak je možné, že ji přijaly miliony Němců a i v současné době, kdy si svět prošel katastrofou druhé světové války, s ní mnoho dalších sympatizuje.

Zprvu se příběh odehrává ve dvou liniích. Detektivové vyšetřují smrt mladé dívky nalezené v autě a pomáhají při řešení problému s partou, napadající lidi rozdílné barvy pleti či jinak odlišných. Jak čtenář již zpočátku tuší, obě linky se brzy spojí do jedné. Přestože se vyšetřování účastní všichni kriminalisté známí z předchozích knih, více pozornosti si užívá Petra Pergnerová. Přesto se nestává tak výraznou postavou, jako kdysi Richard Krauz, což je jedním ze zmíněných rozdílů vůči starším knihám.

Příběh se tak působí do jisté míry monotematicky, přesto naplňuje vše, co má správná detektivka mít, včetně skrytých plánů, k nimž se detektivové dostávají až v průběhu vyšetřování.



Recenze se týká audioknihy načtené ve slovenském originálu Martinem Mňahončákem. Jak často připomínám, slovenština, jíž byla kniha napsaná, dává nahrávce skvělý punc autenticity, která může překladem utrpět, proto vřele doporučuji, pokud nemáte problém tomuto jazyku rozumět, poslechnout si právě tuto audioknihy.

Martin Mňahončák již před lety nahradil zesnulého Mariána Geišberga, ale nakladatelství mělo ve výběru interpreta šťastnou ruku, takže se Mňahončák stal zcela přirozeným nástupcem, bez něhož si už dánovky nedokážu představit.

Přes vážné téma, které kniha zpracovává, jde znovu o detektivku, jakou si s sebou rádi vezmeme na dovolenou. Je psána s lehkostí, bez hluchých míst, se správným spádem a dávkou napětí, kterou každý čtenář detektivek ocení.

Zdroj: autorský text i fotografie