Životopis - Jan Mareš:
Důstojník, prozaik, překladatel z ruštiny.
Po absolvování obchodní akademie prošel dlouhou řadou nejrůznějších zaměstnání (např. redakční elév, herec, pískař, knihovník, boxer v boudách). Po okupaci ČSR odešel přes Polsko do SSSR, kde byl osvětovým důstojníkem v 1. čs. armádním sboru. Po válce pracoval v čele nakladatelství Naše vojsko, později se stal spisovatelem z povolání.
Jeho prvními literárními texty byly časopisecké dobrodružné povídky. Během války redigoval v Sovětském svazu časopisy Naše vojsko v SSSR a Za svobodné Československo. Také po válce publikoval v nejrůznějších časopisech (Ahoj, Rudé právo, Literární noviny, Dikobraz, Národní osvobození a další) pod svým jménem i pod četnými pseudonymy (Jiří Darin, Eliáš Summ, S. Eliáš, svob. Smutný, J. Šlíba, Ivan Hoe).
Větší část Marešových próz těží námětově z války (První prapor, Pamatuj na život). Vyznačují se odporem k patosu a sentimentalitě, drsnou kresbou situace a charakterů. Největšího úspěchu dosáhl několika příběhy psanými pro děti (Pískle), v nichž dětské hrdiny postavil doprostřed všedních, střízlivě kreslených válečných dějů. Některé z povídek byly zfilmovány (Práče). S M. Fáberou a B. Reicinem spolupracoval na dramatech Sokolovo a Dukla. Přeložil také několik děl ruských a slovenských autorů (A. Bek, A. Gajdar aj.).
Písemná pozůstalost Jana Mareše je zachována v poměrné úplnosti. Oddíl korespondence obsahuje především dopisy literárních a výtvarných přátel (Jan Skácel, Miloslav Liďák, Jiří Kalousek, Václav Lacina a další). Podstatnou část pozůstalosti tvoří rukopisy literárních děl i početných novinových článků, které dokládají Marešovu literární i publicistickou činnost. Bohužel chybí veškeré doklady.
Celá literární pozůstalost je uložena v osmi archivních kartónech pod přírůstkovými čísly v rozmezí 23/80 - 94/84 a zahrnuje období 1945 - 1984.
Zdroj: http://www.badatelna.eu/fond/2362/uvod/
(Založil/a:
poni)
1x
sledován
