Haruki Murakami

Haruki Murakami je přesně moje krevní skupina. Od první do poslední knihy, od jednoduchého, avšak čtivého a originálního slohu, přes zajímavou práci se surrealistickými prvky, až po rozmanité úvahy, jež nutí člověka u jeho knih často přemýšlet a hloubat. Láska na první pohled a dost možná i na celý život.

Tento autor se mi vždy dokáže trefit do nálady. Na konci roku 2013 jsem měl literární prázdno. Odložil jsem nedočtené 4 knížky, ale když jsem sáhnul po Konci světa, vše se mi vrátilo a jsem zase zpátky.
Norské dřevo jsem četl jako první, ale ještě mě moc nenadchlo (asi nezvyk). Poté však přišlo 1Q84, O čem mluvím, Afterdark a vrchol všeho Kafka, patřící mezi mé nejoblíbenější romány vůbec.

Zbožňuju jeho styl, pár knížek mám doma a nelituju. Norské dřevo mě naprosto uchvátilo. Píše čtivě, čtenář se od knih zkrátka nemůže odtrhnout...

Tenhle autor je úplně marný a ztracený. Jeho knihy nemají žádnou jiskru, nápad, prostě jsou k uzoufání nudné. Při jejich čtení má čtenář tendenci spáchat harakiri. Vždy na něj narazím díky čtenářské výzvě, je držitelem snad každé zbytečné literární ceny.

Jeho kniha "O čem mluvím, když mluvím o běhání" dala mému amatérskému joggingu další, lehce filozofickej rozměr. A hned pak jsem si koupil i Norské dřevo.

Můj velký oblíbenec. Zatím mě nikdy nezklamal a každá jeho knížka mi něco dala. Mám ráda ten jeho lehce melancholický styl, ale věřím, že to nemusí sednout každému. A líbí se mi i to propojení jeho děl s hudbou.

V jeho knihách se občas najdu alespoň částečně a za to mu patří mé díky - jako by psal pro mě. Také máte někdy ten pocit?

Osobně mi bizardnost, fantazie, tajuplnost, neukončenost, náznakovost a lehká deprese opravdu sedí k mojí osobnosti. Zatím prakticky žádný autor mě nezasáhl tak, že bych na knihu myslela ještě měsíc po jejím dočtení. Zároveň chápu, že to není autor zdaleka pro každého.

I přesto, že se v Murakamiho knížkách objevují útrapy lidstva (živelné pohromy, psychické problémy, neopětovaná láska, nevěra, smrt...) nacházím v jeho dílech duševní klid. Díla tohoto spisovatele mě obohacují po všech stránkách. Je to mistr (nad mistry) ve slohových obratech. Zbožňuji, jak dokáže situace popsat tak důkladně, že si připadám, jako bych stála vedle hlavního hrdiny. Miluju ten pocit, když odložím jeho knihy a zůstane ve mně dlouhodobý zážitek. O rozšíření slovní zásoby se nemusím ani zmiňovat. Jeden z mých nejoblíbenějších autorů...

Haruki Murakami je již delší dobu mým oblíbeným spisovatelem. Přečetl jsem od něho snad všechno, co vyšlo v češtině . Líbí se mě jeho vypravěčský styl, spojování reality se sny a fantazií; mám rád jak jeho povídky, tak i rozsahově delší romány - vždy mě dokáže zaujmout ( a to až natolik, že přečtu knihu na jeden "zátah").

Díky této knize jsem si Murakamiho zamilovala. Kniha je opravdu jako Norwegien wood od Beatles. Melancholie. Vypráví silné osudy lidí tak klidně a plynule, a přece jen vás pak rozloží. Autor umí něžně a citlivě popisovat, sestavit perfektní dialogy nasáklé všemi emocemi. Bavila mě každá strana a nemohla jsem se odtrhnout.

Divná atmosféra. Pro mě dost nesympatická hl.hrdinka a některé divné pasáže. Konec podivný a tak nějak odbytý se spoustou otázek.

Patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele, a to sem od něj zatím četl jen Kafku na pobřeží a Norské dřevo. Mám v plánu si od něj přečíst i jiná díla. Doufám, že budou stejně tak čtivé :)

Miluji, obdivuji, ochutnávám, hltám, nesoudím, vychutnávám, odpočívám, žiji.
Murakami, má láska.

Nejlépe z japonštiny překládány, v současnosti píšící autor, který umí bravurně mixovat samotnou realitu životac (touha, touha a zase nevyplněná touha) a to zázračné nadpřirozeno, který od něho každý vyžaduje a očekává.

Velmi dobrý spisovatel, i když na japonské poměry trochu "nejaponský". Možná i proto jsou jeho romány tak oblíbené i v zahraničí. Murakami ve svých příbězích často vykresluje několik odlišných linií, které se postupně spojují. Hraje si s lehkými nadpřirozenými prvky a perfektně vykresluje charaktery svých postav. Vytkla bych snad jen to, že když knih přečtete hodně, začnete si všímat opakujících se prvků a hladově čekáte na nějakou novinku, která by vytrhla čtenáři ze stereotypu.

Haruki Murakami je můj nejoblíbenější autor a to říkám upřímně jako fanoušek fantasy a sci-fi. Jeho snový styl vyprávění a čtivý text je neskutečně osobitý. Obdivuji jeho tvorbu.

Murakami. Občas mám pocit, že by se jeho jméno mělo používat jako pojem pro všechno to tajemno a magično na pozadí všedna. Občas mám pocit, že píše jen pro/o mně a jeho knihy mi promlouvají někam hluboko, kam sám nedohlédnu. Dal mému životu nový rozměr. Jen je škoda, že toho není mnoho. Budu si každé dílo muset přečíst ještě alespoň jednou... Nejvíc mě oslovilo... Mňo... (deset minut uvažování) Asi Komturova smrt. Nebo Kafka... Nevím...

Haruki Murakami je pro mne asi literární láskou na celý život. Objevila jsem Kafku na pobřeží čistě náhodou v polici poloprázdné městské knihovny na začátku léta a vzala ji s tím, že stejně není z čeho jiného vybírat. Byla jsem ovšem uchvácena. Murakamiho knihy hltám, ač se musím přiznat, že pouze ty s fantazijními a snovými prvky, realistické mi tolik neříkají. V každé knize obdivuji práci s metaforami, náznaky a hledání sebe sama. Sama se v knihách hledám a často v něčem i vidím. Vždy nadšeně očekávám vydání dalšího románu, stejně jako nyní. :-) Stejně tak vím, že se jedná o knihy, ke kterým se budu velice ráda vracet (což u mě nebývá obvyklé), a že v nich naleznu vždy něco nového.

Jedinečný, krásný, jednoduchý, tajemný, prostě můj styl...
Mnohokrát jsem se v jeho knížkách našla, souzním s jeho postavami.

...jednoduchý neotřelý styl, který hned poznáte a buď si jej zamilujete (jako já), nebo vám nic neřekne... to by však byla škoda, protože co říct má

Murakami píše tak zvláštně...nikdy se nedokážu se rozhodnout, jestli se mi knížka líbila, nebo ne. Ale baví mě, skvěle se čte, i když hlavní postavy mě hrozně štvou (a nejvíc tím, že se v nich občas poznávám... :-).

Jeho knihy mě dokáží vždy plně vtáhnout do děje, ale bohužel jsem byla zatím vždy něčím po přečtení zklamaná. Sama zatím nedokážu plně říct, čím to je..

Můj nejoblíbenější autor. Přišla jsem k němu naprostou náhodou, když jsem si koupila Norské dřevo. Byla to trefa do černého. Miluju tu lehce depresivní náladu jeho knížek. Vždycky se do knížky totálně položim. Taky se mi moc líbí, jak nejdříve rozpracuje jednotlivé dějové linky a ty postupně splétá dohromady. Pro mě je Murakami takovou srdeční záležitostí.

Tvrdí o něm, že je "nejaponský", ale ze všech dosud přečtených knih cítím velice příjemný východní vánek, občas měnící se ve vichřici. Lidské hodnoty jsou zdrojem života, čest a upřímnost jeho kořením. Jsem nadšen!