Životopis - Emmanuil Roidis:
ROIDIS (gr. Roidés, -ise) Emmanuil, 1836 Syra — 1904 Athény, jeden z prvních novořec. prozaiků a lit. kritiků. Od šesti do třináctí let žil v Janově, pak studoval na lyceu v rodném méstě. 1855 odešel do Rumunska, Německa a Egypta, posléze se usadil v Athénách. Pracoval jako ředitel Národní knihovny. Známost s profesorem filologie K. Asopiosem v něm zanechala hluboké stopy. Byl všestranně vzdělaný, dovedl být velmi kritický až sarkastický. Patřil k pokrokové části řec. buržoazie. Byl jedním z prvních odpůrců romantismu. Konec života prožil v chudobě a osamělosti. — Do lit. vstoupil př. Chateaubriandova Cestopisu z Paříže do Jeruzaléma (1860), opatřeným bohatým komentářem, zasvěceným úvodem a poznámkami. V úvodu nazval kathar. „barbarským jazykem". R. však proslul především románem Papissa Ioanna (1866, Papežka Jana, č. 1911, Mod. bibliotéka IX, 8—9; 1927; nově 1967), proti němuž ostře vystoupila řec. pravoslavná církev a Roidise exkomunikovala. Třebaže se jedná o román, R. jej nazval Meseoniki meleti (Středověká studie). Pojednal v něm o lásce Jany a mnicha Frumentia, o jejich dobrodružstvích a o Janině nástupu na papežský stolec. Ve sb. p. Syriana diijimata (Povídky ze Syry) pojednal o společ. situaci v rodné Syře. V jedné p. z nich, nazvané Istoria enos Skylu (Příběh psa), zobrazil starého ital. seržanta Glambatistu, stoupence Garibaldiho, a jeho syna Karla, kteří byli ve vyhnanství v Syře a zůstali věrni svým dem. ideálům. R. psal také krit. o dílech součas. básníků a prozaiků, v nichž ukazoval, že se mají vrátit k lid. tradicím a k poezii Solomosově a Valaoritisově a nabádal je, aby si brali náměty z městského života.
(Založil/a:
Elisson)
0x
sledován
