Ion Druce
*03.09.1928 (věk: 98 let)
Narozen/a v: Horodistea
Sledovat
Jazyky
Více
Poviedky
Ve všech jeho dílech se projevuje jistá sebestředná provinčnost. Chvála venkovského života a určité mytologie, považované za nadřazenou hodnotám vyznávaným městským živlem, byla v době vydání próz, jako jsou "Listy touhy" (moldavsky Frunze de dor, 1957), „Břímě naší dobroty“ (moldavsky Povara bunătății noastre, 1967), „Pastýřská hůl“ (moldavsky Toiagul păstoriei, 1984) aj., vnímána jako zjevný protest proti "výdobytkům" komunismu, nepřatelským "dávným obyčejům". Svou zahleděností do patriarchálního venkovanství navazuje Druce na tradici rumunského sămănătorismu, v ruském kulturním kontextu má nejbliže k Valentinu Rasputinovi. Jako prozaik používá prostý, avšak důmyslný jazyk prokládaný krásnými metaforami a "významnými zámlkami". Nevytváří odstíněné postavy, "člověk besarabský", který se napájí ze zdroje jakéhosi prvotního venkovanství, je v jeho podání zvláštní lidský druh, v kterém se snoubí všechny ctnosti. Tento typ prózy ve srovnání s tvorbou sešněrovanou socrealistickými direktivami sice působil neotřele a svěže, avšak vypovídá tež o tom, že autor se odmítá vyrovnat s některýma inovacemi prózy 20. století. (Založil/a: januliatko)
0x
sledován
Životopis - Ion Druce:
Je moldavský prozaik, dramatik a publicista a nejpřekládanější současný moldavský autor ve světě. Čestný člen Rumunské akademie.Ve všech jeho dílech se projevuje jistá sebestředná provinčnost. Chvála venkovského života a určité mytologie, považované za nadřazenou hodnotám vyznávaným městským živlem, byla v době vydání próz, jako jsou "Listy touhy" (moldavsky Frunze de dor, 1957), „Břímě naší dobroty“ (moldavsky Povara bunătății noastre, 1967), „Pastýřská hůl“ (moldavsky Toiagul păstoriei, 1984) aj., vnímána jako zjevný protest proti "výdobytkům" komunismu, nepřatelským "dávným obyčejům". Svou zahleděností do patriarchálního venkovanství navazuje Druce na tradici rumunského sămănătorismu, v ruském kulturním kontextu má nejbliže k Valentinu Rasputinovi. Jako prozaik používá prostý, avšak důmyslný jazyk prokládaný krásnými metaforami a "významnými zámlkami". Nevytváří odstíněné postavy, "člověk besarabský", který se napájí ze zdroje jakéhosi prvotního venkovanství, je v jeho podání zvláštní lidský druh, v kterém se snoubí všechny ctnosti. Tento typ prózy ve srovnání s tvorbou sešněrovanou socrealistickými direktivami sice působil neotřele a svěže, avšak vypovídá tež o tom, že autor se odmítá vyrovnat s některýma inovacemi prózy 20. století. (Založil/a: januliatko)
Zobrazit více
Statistiky
Co napsal/a Ion Druce? (1)
Komentáře (0)
U tohoto autora zatím nejsou žádné komentáře

