Marc Chagall

Životopis - Marc Chagall:

M. Chagall byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionalismu, symbolismu a kubismu.

Narodil se v židovské rodině jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně, a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.
Jeho prvním učitelem malby byl od roku 1906 místní umělec Jehuda Pen, avšak o několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Sankt Petersburgu. Zde studoval u Nikolaje Roericha a setkával se s umělci všemožných směrů. V letech 1908-1910 studoval u Leona Baksta.
Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Sankt Petersburgu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Sankt Petersburgu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.
V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.
Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti; a on pak zde založil uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V roce 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v roce 1923 se vrátil zpět do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, které vycházely především v novinách. V roce 1937 se stal francouzským občanem.
Když během druhé světové války začali nacisté okupovat Francii a deportovat Židy, Paříž opustil. Ukryli se s manželkou v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do roku 1948.
2. září 1944 po nemoci zemřela jeho žena Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.
Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo setkání s Virginií Haggardovou, s níž měl syna, a divadelní zakázky, které dostával. V těchto nabitých letech se vrátil k nespoutaným, jasným barvám. Díla z tohoto období jsou zasvěcená lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.
V roce 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát pobýval v Řecku a v roce 1957 navštívil Izrael. Zde v roce 1960 vytvořil barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.
Zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob se nachází v nejzápadnější řadě od vstupní branky. (Založil/a: Kůstka)