Ivan Tavčar
*28.09.1851 - †19.02.1923
Narozen/a v: Jugoslávie
Sledovat
Více
Životopis - Ivan Tavčar:
Ivan Tavčar byl slovinský spisovatel, právník, politik a novinář, jeden z prvních povídkářů období realismu ve Slovinsku.Narodil se v chudé rolnické rodině. V roce 1858 začal chodit do jednotřídky v Poljanech, ve školní docházce pokračoval v Lublani. Roku 1863 se zapsal na lublaňské gymnázium, ze kterého musel kvůli kázeňským přestupkům přestoupit na novomestské gymnázium, potom se ale vrátil zpět do Lublaně. Po maturitě v roce 1871 se zapsal na studium práv na Vídeňské univerzitě. V letech 1875–1877 byl stážistou v Lublani, pak odešel do Kranje a pracoval u dr. Janeze Mencingera. V roce 1880 se do Lublaně vrátil a žil zde až do své smrti. Roku 1884 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Politickou kariéru začal v Kraňském zemském sněmu, kde spolu s politickým partnerem Ivanem Hribarem tvořili jádro radikální skupiny liberálního tábora. Po převzetí vedení strany v roce 1894 se Tavčar stal umírněnějším politikem; do rozpadu Rakouska-Uherska patřil mezi vedoucí politiky kraňské liberální Národní strany pokroku (Naroda napredna stranka). Nějakou dobu také vedl stranické noviny Slovenski narod.
Ve volbách do Říšské rady roku 1901 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kde reprezentoval kurii městskou a obchodních a živnostenských komor, obvod Lublaň. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.
V letech 1911–1921 byl lublaňským starostou. Oženil se s Franjou Tavčar (roz. Košenini), jednou z významnějších osobností tehdejšího slovinského ženského hnutí. Také na její podnět se stal členem mnoha národních spolků (byl předsedou Klubu slovinských cyklistů či starostou Sokola). V posledních letech života kvůli rakovině střev opustil politiku a hodně času trávil na své usedlosti na Visokem. Zemřel v Lublani a byl uložen do hrobky na Visokem.
Dílo:
Počáteční období (1863–1875)
Na počátku tvůrčí činnosti jej přitahovala poezie. Napsal a uveřejnil několik básní jako Jesenske pesmi (Prepozno; Poglej, na polje slana pada), Moj dom, Rože Slavec, Poldne na deželi, Pomlad, Stari stolp, Duh slavljanski se je zbudil, Gazela … Své možnosti zkoušel též v dramatu. Divadlo bylo jeho celoživotní láskou, jak dramatik byl ale začátečník. Jeho jediný dramatickým dílem tak zůstal skeč Erazem iz jame. Tavčarovo mladostné období je však charakteristické povídkami, novelami a romány, napsanými po vzoru zábavných společenských povídek německých spisovatelů poloviny 19. století. V prostředí napůl hradním, napůl vesnickém a intelektuálském dochází k proplétání silného sentimentalismu, liberálních idejí, moralistické kritiky šlechtických kruhů a měšťanského demokratického cítění.
Vrcholné období (1876–1893)
V tomto období se Tavčar soustředí především na vesnickou a historickou pověst. Na nichž stojí vrcholné i pozdní období tvorby. Pro Tavčara je typické, že ve vrcholném období psal sice méně, zato však právě v něm vznikla jeho nejlepší díla. Vyšla už ke konci slovinské moderny, čímž se období mezi romantismem a realismem prodloužilo až do konce 1. světové války a přežilo vrchol slovinské moderny i jejích současníků. Tavčarův sloh je neobvyklý, směřuje od objektivně rozumového, který v próze používali Josip Jurčič a Janko Kersnik, k více subjektivnímu, poeticky zabarvenému jazyku. Tato díla tvořila vrchol povídkové prózy v období mezi romantismem a realismem. Vesnickými novelami a povídkami tomuto žánru v slovinské literatuře vyznačil cestu pro F. S. Finžgara, Prežihova Vorance a Cyrila Kosmače. Literární příspěvky začal publikovat ještě jako student, a to ve studentském časopisu Slavec, v Stritarjevem zvonu, Ljubljanskem zvonu, Zori a Slovanu. Jeho první povídka Primola vyšla v roce 1868 v Slavljanskem jugu. Kromě toho psal také pro Mohorjevu družbu. Své knihy častokrát podepisoval pod pseudonymem Emil Leon. (Založil/a: vladislaus)
Zobrazit více
Statistiky
Co napsal/a Ivan Tavčar? (0)
Komentáře (0)
U tohoto autora zatím nejsou žádné komentáře

