Anežka Česká

Autorka dostala skvělý nápad jak s malým úsilím napsat jakousi ságu rodu Přemyslovců. Vybrala si k tomu ženy o kterých se v dějinách, mimo svatby, porody a úmrtí, mnoho nepíše. Tak se otevírá prostor pro fantazii vycházející ale ze soudobých znalostí, promítnutých do středověku. Jsou to opět jen dohady, jak asi ženy tehdy myslely a konaly. Byly však ovládány otci a dalšími příbuznými. Líčením citových projevů jejích hrdinek se dostala do oblasti, které se říká ženský román. Jako šíření základních znalostí o tehdejším životě, pro čtenáře jinak historii neznající, jsou však její knihy přínosem.

Hanna Whitton v nejčistší podobě. stále stejný styl psaní, obraty, fráze, kolikrát i zápletky. Stále z toho však dýchá dobová atmosféra a je to čtivé.

Takhle nějak mohla Anežka Česká žít. Kniha se mi četla velmi dobře, bavila mě, i když skutečný příběh byl jistě velmi přibarvěn. Ráda jsem nahlédla i do historických souvislostí.