Rozhřešení vraždou

Fidelmu jsem kdysi dávno už četla a protože historických detektivek zas tolik nevychází, rozhodla jsem se dát si celou sérii znovu. Samozřejmě je míním prokládat i jiným čtivem, takže mi nějakou dobu vydrží. Ty zápletky nebývají příliš krvavé a složité, ale rozhodně nepostrádají napětí. Vždycky, když čtu něco z této série si kladu otázku jak je možné, že země, kde se i v davných dobách mohla žena uplatnit v nejvyšších funkcích církevní hierarchie, nakonec proslula pověstnými irskými prádelnami pro padlé dívky. Jediné, s čím se vždycky potýkám, jsou jména - některá nejsem schopná ani pořádně přečíst :)).

Pro mě má první případ sestry Fidelmy dvě části, které hodnotím značně rozdílně. První je v tom dobrém slova smyslu poučná, dobře napsaná. Hlavní hrdinka je sice obdivuhodná, nicméně ne sympatická. Příběh je fajn, ovšem nijak skvělý, postrádá napětí. Druhá část si ovšem zachovává přednosti první a přináší napětí, čtivost. Emoční vývoj Fidelmy, její zmatek, jí čtenáři velmi přibližují.

Přečteno během jednoho dne (nu dobrá, na nemocenské, ale i tak!), nádhera. Jasný příklad toho, jak má historická detektivka vypadat, aby zaujmula a člověk se lehce nenásilnou formou dozvěděl více o zvyklostech a reáliích Anglie roku 664 n.l. Jedinou svízel bych vyjádřila znepokojivým zvoláním hlavní postavy, sestry Fidelmy: "Kdo je Wilfrid? Mně se ta saská jména pletou!" Ha, kdyby Wilfrid, ale co pak Eanflaed, Rhiainfellt, Aldfrith, Alhfrith (!), Cyneburh, Alhflaed, Ecgfrith??? Vraha jsem hledat nezkoušela, což je dobře, protože bych se stejně sekla, ale napíšu jen tolik, že na konci je celá mozaika pěkně složená a člověk má dobrý pocit. Tohle rozhodně nebude poslední příběh, který o Fidelmě čtu.

Zvláštní detektivka, z velmi zajímavé doby, které v rámci žánru není moc co vytknout...
...asi jsem si ani neuměl představit, že v popisované době existovala země, ve které dokázali respektovat ženy a vědění v takové míře...bože, jak neuvěřitelně zpátečnické bylo vše co z Říma vzešlo...