Atlasova vzpoura

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Je to však náročné čtení, které navazuje a rozvíjí autorčin filozofický pohled na svět, nelze to tedy číst jen jako čistý příběh. Kdo nemá rád kapitalismus, toho tato kniha příliš neosloví. Varování před socialistickým sociálním inženýrstvím z knihy přímo prýští.

Toto je nejlepší horror pro levicové intelektuály jaký si umím představit. Největší bichle (bible), kterou jsem s sebou tahal a nelituji ani vteřinu. Děkuji Neilu Pertovi za doporučení.

Naprosto fenomenální kniha. Trochu jednostranná a to i když stránek má víc než dost. V principu ale ukazuje fenomén, který je hodně zajímavý a většina lidí si ho nedokáže přiznat. Lidé rádi nadávají na podnikatele, na bohaté, na schopné lidi a mají pocit, že tito lidé vykořisťují ostatní, protože by se měli o svůj zisk spravedlivě rozdělit s ostatními. Ale jakým právem? Čím jsem si zasloužil to, že by se se mnou měl úspěšnější člověk rozdělit? Protože jsem se méně snažil? Co je potom za motivaci se vůbec snažit. Tyto myšlenky tento román rozvádí trochu do krajnosti, kdy státní moc už je tak chamtivá a hloupá, že úspěšně lidi šikanuje do té míry, že už je to přestane bavit. Zajímavá v knize byla státní nařízení třeba toho, že si firmy si nesmí konkurovat, nesmí se propouštět zaměstnanci a podobné “benefity“. Hodně zajímavá byla také snaha zakázat nový materiál, protože by se tím poškodila konkurence. Nejotravnější postavou celé knihy byl jednoznačně Jim Taggart. Všechno co udělal i řekl bylo špatné a přišlo mi až neuvěřitelné, že by se někdo mohl chovat až tak neracionálně. Zajímavé bylo prozření i jeho ženy.
Tahle kniha ukazuje poselství, co se stane, pokud chcete mít sociální stát, ale nemáte ho čím zaplatit. Myslím, že by se Ayn Rand hodně divila, jak moc se dnes stát “stará” a že ani 60% zdanění příjmů nestačí na výdaje a stát každoročně hospodaří ve schodku. Knihy doporučuji pro všechny levicově orientované lidi, kteří si myslí, že ve wellfare státu se budou mít všichni dobře. Bohužel se ztrátou zisku klesá motivace se snažit, dotace poškozují podnikatele, kteří je nedostávají a regulace zvyšují cenu.
Kniha je extrémně dlouhá. Trvalo mi několik měsíců ji přečíst i když byla velmi čtivá a bavila mě. Některé pasáže opravdu překvapily svojí délkou. Například proslov Johna Galta. Hodně mě bavily věci typu, že Dagny slyšela pískat si někoho hudbu co jí stylem připomněla skladatele co dávno zmizel. Nebo že všichni se ptali kdo je John Galt ale nikdo nevěděl co to znamená a zároveň o něm byly nějaké zvěsti které byly svým způsobem pravdivé.

Vzhledem k tomu, že jsem Atlase četl v originále už před lety a poté, co jsem se prokousal Zdrojem i odbornými pracemi od Objektivismu, byl tenhle svazek vlastně už jen doplnění filosofie, se kterou jsem se seznámil předtím. Ovšem doplněním majestátním, které potřebuje nějakou dobu na strávení.
Tuhle vzpouru nelze plně shrnout několika větami, ani oním "Kdo je John Galt?", které je jejím mottem. Ale možná je trefnější citace ze začátku dokumentu Ayn Rand and The Prophecy of Atlas Shrugged, který ukazuje i dnešní ohlasy na knihu a autorku.
Reportérka: "Paní Randová, máte nějaký komentář ohledně proroctví, které jste učinila v knize Atlas Shrugged?"
Ayn Rand: "Jen to, že se omlouvám, že se to stává skutečností tak přesně."